8 C 183/2022-53 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 8.071 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s.r.o., [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.071 Kč. K datu splatnosti žalovaný dluh nevrátil. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvu k plnění. K dotazu soud, aby žalobce doplnil skutková tvrzení o konkrétních zjištěních předchůdce žalobce o úvěruschopnosti žalovaného, žalobce uvedl, že vychází z ústních tvrzení předchůdce žalobce, a je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem v souladu se zákonem úvěruschopnost žalovaného prověřil s tím, že jinými doklady či listinami, které by o tom mohl doložit, již původní věřitel nedisponuje. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o.s.ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Výpis z účtu ze dne [datum], Rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], Jednotlivou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], Výpis z účtu ze dne [datum], Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a Výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím lístkem. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce (poskytovatel úvěru) nedodržel, resp. žalobce nedisponuje důkazním materiálem o opaku, povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr ve stanovené lhůtě uhradit. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto předchůdcem žalobce, tj. 7.000 Kč a v důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž prodlení žalovaného nastalo ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění určené žalobcem ve výzvě k úhradě před podáním žaloby, tj. od [datum]. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 1.489 Kč. Protože však žalobce byl ve věci úspěšný jen zčásti, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 73,46 %, a tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 1.093,81 Kč. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.