8 C 276/2018-266 — Okresní soud v Břeclavi

1. Okresní soud v Břeclavi („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, č. j. [číslo jednací] (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 70.275 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 70.275 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31.912,70 Kč (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítl, že právní posouzení věci soudem prvního stupně není správné. Na případ je třeba nahlížet optikou obou typů odpovědnosti (jejich podmínek) samostatně. Z hlediska objektivní odpovědnosti vlastníka/správce komunikace podle zákona č. 13/1997 Sb. nezáleží na tom, jestli někdo porušil v příčinné souvislosti se škodou nějakou svou povinnost. Podstatné je, zda příslušná závada ve sjízdnosti existovala a jediným možným způsobem, jak se odpovědnosti vlastník/správce může zprostit je, že nebylo v mezích jeho možností ji odstranit nebo na ni předepsaným způsobem upozornit. V dané věci byl závadou ve sjízdnosti vyfrézovaný úsek vozovky, tj. stav uměle vytvořený stavební činností (opravou). Žalovaný připomenul, že závady ve sjízdnosti jsou primárně takové, které vznikají nezávisle na vůli vlastníka/správce komunikace. Uvedl, že zákon č. 13/1997 Sb. sice nevyjímá záměrně stavebními pracemi způsobený stav komunikace ze závad ve sjízdnosti, z povahy věci ale nemůže ustanovení § 27 odst. 2 na takové situace dopadat v plném rozsahu. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 832/2016, 25 Cdo 4626/2015 nebo usnesení sp. zn. 25 Cdo 3701/2009), přičemž odmítnutí závěrů obsažených v těchto rozhodnutích soudem prvního stupně označil žalovaný za nesprávné. Žalovaný připomenul, že stav komunikace, který vedl ke škodě, byl vytvořen stavební činností, tj. záměrnou činností, a tento stav nebylo reálné napravovat údržbou komunikace, neboť byl de facto takové údržby součástí. V daném případě se tedy dle žalobce nejedná o odpovědnost za závadu ve sjízdnosti ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb. Žalovaný uvedl, že pokud by tento jeho názor nebyl akceptován, pak neměl možnost na případnou závadu ve sjízdnosti upozornit, a to ve vztahu ke všem okolnostem případu. Připomenul, že správu dané silnice reálně vykonává Správa a údržba silnic [územní celek], která zadala stavební práce zhotoviteli, předala staveniště a zhotovitel zajistil pro sebe povolení částečně komunikaci uzavřít, včetně stanovení dopravního značení. V této situaci nebylo v možnostech vlastníka/správce zasahovat do činnosti zhotovitele tím, že by instaloval jiné než úředně stanovené dopravní značení. Žalovaný připomenul, že ke škodní události došlo první den stavby, tedy ani z časového hlediska vlastník/správce neměl příležitost k reakci na činnost zhotovitele. Žalovaný k této části svého odvolání uzavřel, že i kdyby soud dospěl k závěru o dopadu objektivní odpovědnosti podle zákona č. 13/1992 Sb. na tento případ, byly zde dány důvody liberace. K otázce posuzování odpovědnosti žalovaného z hlediska obecné odpovědnosti uvedl, že soudem dovozené pochybení zhotovitele není přičitatelné jemu ve smyslu ustanovení § 2914 občanského zákoníku, resp. závěr o takové přičitatelnosti z žádných provedených důkazů nevyplývá. Uvedené důkazy dle žalovaného ukazují na to, že zhotovitel byl„ samostatným pomocníkem“, za škodu, jímž způsobenou by ten, kdo jej použil, ručil jen v případě, že by jej nepečlivě vybral nebo kontroloval. K tomu nebyly provedeny žádné podrobnější důkazy. V režimu obecné odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti nelze jednání a povinnosti správce komunikace automaticky přičítat vlastníkovi komunikace. Přičitatelnost následku jednání jedné osoby osobě druhé existuje ve vztahu objednatel – pomocník (tj. v této věci správce – zhotovitel), a to za podmínek § 2914 občanského zákoníku, nikoliv automaticky). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, eventuálně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce ve svém písemném vyjádření setrval na svém názoru, že za předmětnou škodu primárně odpovídá žalovaný na základě objektivní odpovědnosti v souladu s ustanovením § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon o pozemních komunikacích). Podle žalobce hlavní příčinou vzniku škody byla závada ve sjízdnosti spočívající v nedostatečně označeném vyfrézovaném úseku vozovky. Žalobce připomenul, že závada ve sjízdnosti musí být nepředvídatelná a ojedinělá, přičemž takovouto závadou, kterou nemohl řidič předvídat i přes veškerou vynaloženou opatrnost a přizpůsobení jízdy všem důležitým faktorům, byl právě druhý vyfrézovaný úsek vozovky, který byl příčinou nehody. Tento úsek nebyl nijak označen a nebylo na něj nijak upozorněno. Žalobce vyslovil nesouhlas se závěry žalovaného, že závadou ve sjízdnosti nemůže být vada vozovky způsobená stavebními pracemi, které mají za cíl vozovku upravit. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 3836/2017 a konstatoval, že tvrzení žalovaného, že oprava vozovky nemůže být sama o sobě závadou ve sjízdnosti, nepotvrzuje ani jím uváděný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 832/2016. Žalobce připomenul, že předmětný vyfrézovaný a neoznačený úsek vozovky sice zhoršoval sjízdnost vozovky, avšak neměl za následek, že vozovka nebyla sjízdná vůbec. Dle žalobce se tedy v daném případě jednalo o závadu ve sjízdnosti komunikace, a za škodu, která mu vznikla v příčinné souvislosti s touto závadou, žalovaný odpovídá dle § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v rámci své objektivní odpovědnosti za škodu. Žalobce dále vyslovil názor, že liberační důvody u žalovaného dány nejsou, neboť bylo v mezích možností žalovaného na předmětnou závadu ve sjízdnosti alespoň upozornit. Primární příčinou vzniku škody byla závada ve sjízdnosti spočívající v nijak neoznačeném druhém vyfrézovaném úseku vozovky. Žalobce podrobně opakovaně popsal skutkový stav věci, tedy jakým způsobem byly opravy prováděny na předmětné vozovce, jak byly označeny dopravním značením, jakým způsobem došlo ke škodě na jeho vozidle, připomenul zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích schválené Ministerstvem dopravy, č. j. 532/2013-120 a připomenul, že i druhý vyfrézovaný úsek měl být označen minimálně značkou A7a“ nerovnost vozovky“, avšak takto označen nebyl, což bylo povinností žalovaného. Žalobce konstatoval, že v mezích možností žalovaného bylo na daný vyfrézovaný úsek (druhý úsek) upozornit v souladu se zásadami dopravního značení. Žalobce poukázal na časové rozpětí, které uplynulo od vyfrézování obou daných v úseku do doby, kdy k dopravní nehodě došlo. Žalobce vyslovil názor, že v mezích možností žalovaného, respektive vedlejšího účastníka 2) bylo alespoň jedenkrát denně daný úsek náležitě zkontrolovat. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. [ulice] účastník na straně žalovaného [pojišťovna], se s podaným odvoláním žalovaného ztotožnil. 5. [ulice] účastník na straně žalovaného [příjmení] a údržba silnic [územní celek], příspěvková organizace kraje, se rovněž ztotožnil s odvoláním žalovaného a uvedl, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalovaný odpovídá žalobci za vzniklou škodu dle ustanovení § 27 zákona o pozemních komunikacích. Dále se vyjádřil k ustanovení § 2914 občanského zákoníku a jeho aplikaci na daný případ, přičemž poukázal na skutečnost, že provedení díla – opravy příslušné pozemní komunikace bylo prováděno na základě zadávací dokumentace k veřejné zakázce ze dne [datum], dále bylo rozhodnuto o zakázce dne [datum], byla také uzavřena smlouva o dílo ze dne [datum]. Na základě této dokumentace, kterou vedlejší účastník odvolacímu soudu předložil, prováděla stavbu [právnická osoba], a.s. jako samostatný zhotovitel. [ulice] účastník [příjmení] a údržba silnic [územní celek], příspěvková organizace kraje navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 6. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány. 7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovanéh