9 C 24/2021-101 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce dne 9. 1. 2021 u soudu žalobu, kdy po upřesnění požadoval po žalované zaplatit náhradu hmotné škody ve výši 84.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení a náhradu imateriální újmy 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení. V žalobě je uvedeno, že dne 24. 5. 2019 v 15:08 hod učinila žalovaná na Obvodním oddělení Policie České republiky [obec] oznámení pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, kterým iniciovala trestní stíhání žalobce, které bylo vedeno postupně Policií ČR (sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]), Okresním státním zastupitelstvím v [obec] (sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok]) a Okresním soudem v Břeclavi (sp. zn. [spisová značka]) a definitivně skončilo usnesením [stát. instituce] ze dne 8. 9. 2020 (sp. zn. [anonymizováno] [číslo], č.j. [spisová značka] [číslo]), právní moc 10. 10. 2020 o zastavení řízení, neboť spáchání skutku, o němž se vede trestní řízení nebylo obviněnému prokázáno. Okresní soud v Břeclavi shledal spáchání přečinu nebezpečného pronásledování pro vznesení obžaloby proti žalobci po provedeném dokazování jako neprokázané a nepravdivé. Šlo o následující tvrzení: <i>Po 4 měsících jsem se rozhodla vztah ukončit, kdy jsem pociťovala výčitky nad tím, co dělám. S [jméno] jsem se o tom snažila mluvit, ale ten tu věc nepochopil a začal být slovně agresivní. V září 2018 však začalo vše znovu, a navíc se za poslední měsíc začalo vše stupňovat.</i> Jednalo se o pouhou účelovou a škodlivou smyšlenku. O údajné agresivitě žalobce nikdy neexistovaly žádné důkazy. <i>V listopadu jsem pak o všem řekla manželovi, protože jsem se již nechtěla ze strany [jméno] nechat vydírat.</i> Jednalo se o pouhou účelovou a škodlivou smyšlenku. O údajném vydírání ze strany žalobce nikdy neexistovaly žádné důkazy. <i>V poslední době mám již obavu z toho, že by se věc mohla vyhrotit a mohlo by dojít k tomu, že ublíží mně nebo mé rodině. V podstatě už v současné době sama nevím, co všechno by [jméno] mohl udělat a mám obavu hlavně z toho, jak se celá situace bude dále vyvíjet.</i> Obava nebyla reálná. Soud naopak vzal za prokázané, že žalovaná sama připouštěla, že„ bylo její chybou, že vztah rázně neukončila“ a hodlala být s žalobcem„ v přátelském duchu“ (srov. body 9 a 21 usnesení soudu). O zavinění hmotné škody a imateriální újmy žalovanou formou přinejmenším nepřímého úmyslu svědčí skutečnost, že její trestní oznámení zejm. spolu s jejím přednesem na hlavním líčení trestního soudu se vyznačovalo zjevnou snahou stavět svoji osobu do tzv. lepšího světla (srov. bod 9 usnesení soudu), přitom žalovaná musela předem vědět, že o stalking ze strany žalobce se nemůže jednat, neboť se nejednalo o jeho jednostrannou komunikaci, ale byly zde i její reakce, byť méně časté (srov. bod 21 usnesení soudu). Žalovaná musela předem vědět, neboť to u soudu doznala, že se k ní žalobce nikdy nechoval způsobem, který by v ní důvodně vyvolával pocit, že by mohla být fyzicky napadena z jeho strany, a sama se nebála kontaktu s ním (srov. bod 22 usnesení soudu). Křivé obvinění a setrvávání na všem nepravdivém, co v trestním řízení žalovaná uvedla, bylo motivováno přímým úmyslem žalované přivodit odsouzení a potrestání žalobce. Pouze s vynaložením nákladů zejm. na právní zastoupení advokátem a za hojné další újmy se žalobci podařilo obhájit a prokázat svou nevinu. Po dni 24. 5. 2019, kdy žalovaná učinila výše uvedené trestní oznámení, ji žalobce již nikdy více nekontaktoval ani osobně ani komunikačními prostředky na dálku, a přesto i poté bezdůvodně trvala nejenom na podání obžaloby proti němu, neodňala svůj souhlas s trestním stíháním podle § 163 trestního řádu, nevyhověla ani prosbě žalobce o mediaci a trvala na tom, aby proběhlo hlavní líčení a soud meritorně rozhodl. Stejně tak i následně trvala na pokračování správně- trestního stíhání žalobce u [stát. instituce], kam byla trestní věc postoupena poté, co Okresní soud v Břeclavi rozhodl, že jednání obžalovaného není trestným činem nebezpečného pronásledování a na správním orgánu se ponechává posouzení, zda se jednalo o přestupek proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb. Ačkoliv žalovaná byla na ústním jednání správního orgánu konaném dne 15. 7. 2020 poučena, že má právo odejmout souhlas s pokračováním v předmětném správním řízení o přestupku (§ 47 odst. 7 zák. č. 251/2016 Sb., v pl. zn., o některých přestupcích), rozhodla se toho práva nevyužít, ačkoliv ji o to žalobce výslovně žádal a upozorňoval na to, že hmotná škoda a imateriální újma na jeho straně neustále narůstá. Z toho všeho zřetelně vyplývá její přímý úmysl křivým obviněním přivodit trestní stíhání a potrestání žalobce. V písemném podání žalované k MÚ v [obec] ze dne 13. 7. 2020 tato uvedla další vědomě nepravdivé skutečnosti:„ Schůzka z května 2019 (…) byla uskutečněna na popud pana [celé jméno žalobce], který mne telefonicky kontaktoval a požádal o schůzku s odůvodněním, že tato bude poslední. A že mi chce něco důležitého říci. Při tomto setkání mi však pak [celé jméno žalobce] znovu nabízel obnovení našeho vztahu. Že on na tomto trvá a mé stanovisko že ho nezajímá. Jeho návrh jsem odmítla. On mi sdělil, že mám smůlu, že ho můj názor nezajímá.“ Nepravdivost svědectví žalované, že ji měl žalobce údajně kontaktovat a požádat o schůzku, vyplývá z výpisu hovorů v trestním spisu, kde je záznam o jejím telefonním kontaktování žalobce dne 15. 5. 2019 ve 23:55 hod. (hovor 134 vteřin) a z její SMS ze dne 17. 5. 2019 v 16:53 hod. (strana 196 trestního spisu), v níž sama žalobci navrhla místo a čas schůzky:„ 17:40 parkoviště u bazénu“. V soudním i správním řízení prokázaná skutečnost, že žalovaná jako vdaná žena a dvojnásobná matka a zejména jako středoškolská učitelka navázala dlouhodobý milenecký poměr s žalobcem coby svým žákem, nezkušeným, svobodným a bezdětným, lze jednoznačně hodnotit jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Charakter tohoto vztahu byl výrazně asymetrický a ze strany žalované nadřízeného postavení zneužívající. Nemravnost jednání žalované nakonec vyvrcholila křivým obviněním žalobce s uplatněním nepravdivých tvrzení s úmyslem žalobce poškodit trestním stíháním a odsouzením. Výše popsané jednání žalované je nutno hodnotit jako úmyslné jednání v rozporu s dobrými mravy podle § 2909 obč. zák., zneužití práva podle § 8 obč. zák. a zejména jako porušení prevenční povinnosti podle § 2900 obč. zák. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010 sp. zn. 25 Cdo 297/2009). Při tom je nerozhodné, zda byl žalobce nedůvodně obviněn resp. obžalován, a zda újma na jeho právech tak vznikla především nesprávným postupem orgánů státu či nikoliv (viz např. rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1577/2006). Z hlediska občanskoprávní odpovědnosti žalované za porušení prevenční povinnosti podle § 2900 obč. zák. je rovněž nerozhodné, zda v případě obvinění žalobce šlo o její„ subjektivní názor“, jak žalovaná účelově vysvětlovala správnímu orgánu, neboť v případě občanskoprávní odpovědnosti za porušení prevenční povinnosti postačuje nedbalostní forma zavinění (postačí, že žalovaná mohla a měla vědět, že trestním oznámením o skutečnostech nepravdivých a neprokazatelných může žalobce poškodit - k tomu srov. z konstantní judikatury k nedbalostní formě zavinění u porušení prevenční povinnosti např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1094/2001) Pokud jde dále o míru nemravnosti a škodlivosti, tu zvyšuje skutečnost, že úmyslem žalované bylo přivodit trestní stíhání žalobce, přičemž takovému závěru nasvědčuje projevené procesní stanovisko žalované na jednání MÚ v [obec] konaném dne 15. 7. 2020, aby se v zahájeném trestním stíhání nadále pokračovalo. V příčinné souvislosti s výše popsaným protiprávním jednáním žalované vznikla žalobci hmotná škoda ve výši 84.600 Kč za právní zastoupení advokátem [anonymizováno] [příjmení] a posléze [anonymizováno] [příjmení] a imateriální újma, jejíž náhradu formou přiměřeného zadostiučinění v souladu s § 2951 odst. 2, 2956 a 2957 obč. zák. žalobce považuje za adekvátní ve výši 50.000 Kč za poškození dobrého jména a cti v rodině, v pracovním kolektivu a ve společnosti svých přátel a známých, jakož i za přechodné psychosomatické potíže v podobě nespavosti, nervozity, podrážděnosti, přecitlivělosti na běžné podněty a oslabení imunity. Mohou to dosvědčit svědci [příjmení] a [anonymizováno], prokázat to může i účastnická výpověď žalobce. Přitom platí, že nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud (§ 2955 obč. zák.). 2) Žalovaná se vyjádřila k žalobě dopisem své právní zástupkyně ze dne 6. 5. 2021. Zde bylo uvedeno, že žalovaná nárok uplatněný v žalobě v cel