16 C 175/2021-100 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 7. 2021, doručenou soudu téhož dne, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 41.666 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 1. 2021 do zaplacení z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, újma mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení a s tím souvisejícími průtahy. Uvedl, že dne 28. 9. 2017 podal ke zdejšímu soudu žalobu, kterou bylo zahájeno řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byl nárok na náhradu za zhodnocení cizího pozemku vysázenými porosty. Řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 28. 10. 2020, tedy po třech letech a měsíci, kdy ve věci nebylo nařízeno žádné jednání, věc nebyla meritorně projednána a k ukončení řízení došlo na základě zpětvzetí žaloby z důvodu smírného vyřízení sporu. V nepřiměřené délce řízení spatřuje nesprávný úřední postup, obecné soudy porušily svou povinnost směřovat k brzkému vyřízení věci a postupovat tak, aby nedocházelo k nedůvodným průtahům. Žalobce byl k výzvě soudu vždy aktivní, v poskytnuté lhůtě vždy svou povinnost splnil a svým jednáním průtahy nezavinil. Oproti tomu to byl soud, který vydal platební rozkaz až po více než šesti měsících od podání žaloby, po podání odporu nesprávně vyhodnotil podání žalovaného ze dne 29. 5. 2018, což vedlo k vydání rozsudku pro uznání, jenž byl zrušen odvolacím soudem Ani odvolací soud si nepočínal s náležitou pečlivostí, neboť odvolání byla podána ve dnech 12. a 17. 7. 2018, avšak rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno bez nařízení jednání až dne 13. 9. 2019, tedy po roce a dvou měsících. Soud prvního stupně nebyl ani po vrácení věci příliš aktivní, s výjimkou výzvy žalobci z října 2019 ničeho nečinil a dne 9. 1. 2020 řízení přerušil kvůli ústavní stížnosti, která byla podána dne 13. 12. 2019 a vyřízena nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020 Ani poté soud prvního stupně ničeho nečinil, další postup v řízení neinicioval. Nejvyšším soudem je judikováno, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nesprávným úředním postupem, kterým byl žalobce poškozen a má nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť soudy nebyly schopny věnovat se včas jeho nároku a ochránit jeho majetková práva. Žalobce vedl více obdobných sporů, ve kterých rovněž docházelo k průtahům a v souhrnu se jednalo o velké množství vynaložených finančních prostředků, které měly značný vliv na jeho hospodářskou stabilitu. Byť se v posuzované věci jednalo o částku v řádu tisíců, i tento jeden nárok měl pro žalobce zásadní význam. Nemajetková újma způsobená žalobci nepřiměřeně dlouhým řízením spočívala zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, byla silně otřesena důvěra žalobce v právo a spravedlnost, a v činnost a kvalitu práce soudů obecně. Výši nároku požadoval v souladu s rozsudkem NS ČR z 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, kdy se přiměřené zadostiučinění přiznává za celkovou délku řízení a základní částka z níž se vychází, se pohybuje v rozmezí mezi 15.000 – 20.000 Kč za každý rok řízení, za současného snížení částky za první dva roky na polovinu, žalobce proto nárokuje částku ve výši 41.666 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 1. 2021 do zaplacení. 2. Při jednání soudu dne 19. 9. 2023 vzal žalobce žalobu zpět v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 41.666 Kč od 13. 1. 2021 do 14. 7. 2021. Soud proto podle § 96 odst.1, odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v části, která byla vzata zpět, zastavil. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že žalobce u něj uplatnil předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 41.666 Kč dne 14. 1. 2021. K projednání této žádosti došlo dne 23. 2. 2022, přičemž žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění nebylo žalobci poskytnuto. Žalovaný zjistil, že řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 20. 9. 2017, poukázal na konkrétní úkony soudů obou stupňů učiněné v řízení, které bylo pravomocně zastaveno ke dni 28. 10. 2020 pro zpětvzetí žaloby. Zdůraznil, že podle ustálené judikatury NS ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázku přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné soudu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty, tedy stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě a příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dále poukázal na to, že předmětem posuzovaného řízení byla částky 7.568 Kč s příslušenstvím, řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování i prostřednictvím znaleckého posudku objednaného žalobcem. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé čtyřikrát, soud II. stupně jednou. Žalobce se svým chováním významně podílel na celkové délce řízení, zejména tím, že na základě výzvy soudu nezaplatil soudní poplatek a z tohoto důvodu došlo k zastavení řízení, dále musel být žalobce dvakrát vyzván k doplnění žaloby, a nakonec vzal žalobce žalobu zpět. V posuzovaném řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně a výsledná délka způsobená složitostí věci a chováním žalobce byla hodnocena jako přiměřená okolnostem. Žalovaný zdůraznil, že význam řízení pro žalobce lze shledat jako zásadně snížený s odkazem na usnesení NS ČR z 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1743/2011. Rovněž poukázal na rozhodnutí NS ČR z 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, podle kterého jestliže je předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo. V případech obchodních společnosti je při určování výše přiměřeného zadostiučinění třeba přihlížet i k jiným faktorům, jako je pověst společnosti, nejistota v plánování, rozhodování, rozkol ve vedení společnosti, v menším stupni pak úzkost a potíže způsobené členům vedení společnosti. V tomto konkrétním případě bude dopad nepřiměřeně dlouhého řízení do poměrů právnické osoby mírnější, než by tomu bylo za obdobných okolností u osoby fyzické. Jestliže žalobcem je právnická osoba a předmětem v posuzovaném řízení byla částka ve výši 7.568 Kč, tedy bagatelní částka, přiznání jakéhokoliv peněžitého zadostiučinění by i v případě existence odpovědnostního titulu zcela jistě nebylo na místě, nárokovaná částka je zjevně nepřiměřená. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. Z žádosti o náhradu škody ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce uplatnil u Ministerstvu spravedlnosti ČR, odboru odškodňování, nárok podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve výši 41.666 Kč za nepřiměřenou délku řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. 6. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Ministerstva spravedlnosti ČR soud zjistil, že žádost žalobce o odškodnění byla do datové schránky ministerstva dodána dne 14. 1. 2021. 7. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 23. 2. 2022 soud zjistil, že ve věci žalobce o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., bylo konstatováno, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, nebyly naplněny podmínky pro vznik tohoto nároku, který nelze uznat a náhrada škody nebude žalobci přiznána. 8. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] zjistil soud následující: -) žaloba na zaplacení částky 7.568 Kč s příslušenstvím byla podána u zdejšího soudu dne 28. 9. 2017; -) usnesením ze dne 17. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 10. 11. 2017, byl žalobce prostřednictvím právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyzván k zaplacení soudního poplatku 1.000 Kč dle položky 1, bodu 1., písm. a), Sazebníku soudních poplatků, ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení; usnesení bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce dne 25. 10. 2017 v 15:5 2:35 hod.; -) usnesením ze dne 23. 11. 2017, č. j. [číslo jednací], bylo řízení zastaveno, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek, a to ani na základě výzvy soudu ve lhůtě k tomu určené; -) výpisem z účtu s datem razítka 1. 12. 2017 na č. l. 17 spisu bylo potvrze