4 C 195/2023-37 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2023 domáhal zaplacení částky 13.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13.800 Kč od 30. 6. 2022 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne 30. 5. 2022 prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.800 Kč nejpozději do 29. 6. 2022. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 13.800 Kč dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, rozhodl soud věc, aniž nařizoval jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze standardních informací o zápůjčce [anonymizováno] [číslo] z potvrzení o přijaté platbě ze dne 27. 5. 2022 a z potvrzení o provedené platbě ze dne 30. 5. 2022 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 30. 5. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.800 Kč nejpozději do 29. 6. 2022. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta dne 30. 5. 2022 převodem na účet č. [bankovní účet], z něhož byla dne 27. 5. 2022 uhrazena na účet právního předchůdce žalobce verifikační platba ve výši 1 Kč. 6. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 7. 11. 2023 bylo prokázáno, že jediným majitelem a disponentem účtu ke dni 30. 5. 2022 byl žalovaný. 7. Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2023 a z realizační smlouvy o postoupení pohledávek č. 1 ze dne 13. 2. 2023 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 2. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 2. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 25. 2. 2023 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 30. 5. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.800 Kč nejpozději do 29. 6. 2022. Žalovaný ve sjednané lhůtě poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku dosud ani zčásti neuhradil. 11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel svou povinnost řádně splnil a poskytl žalovanému převodem na jeho běžný účet peněžní prostředky v dohodnuté výši 10.000 Kč. Žalovaný jakožto vydlužitel naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť poskytnutou zápůjčku právnímu předchůdci žalobce ve sjednané lhůtě nevrátil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, neboť žalovaný na dlužnou částku dosud ničeho nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením zápůjčky ve sjednané lhůtě dostal dnem následujícím po její splatnosti do prodlení, čímž od tohoto dne vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny zápůjčky. 16. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.800 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.800 Kč od 30. 6. 2022 do zaplacení, v této části soud žalobu důvodnou neshledal. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 14 Co 3/2012, a rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 28 Co 33/2003, které se sice vztahují k § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, nicméně soud má za to, že vzhledem ke stejnému znění § 2392 odst. 1 o. z. je judikatura aplikovatelná i na smlouvy uzavřené po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Podle shora označených rozhodnutí, s nimiž se soud ztotožňuje, zná úplatu (poplatky) za sjednání závazku pouze obchodní zákoník v § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy podle § 588 o. z., a proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.011,60 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 25. 2. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.