5 C 154/2022-60 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 24. 3. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 10.000 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 888,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13.327,63 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, dále částky 5.000 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. 2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností x [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 19. 6. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostně převodem na jeho účet dne 29. 4. 2020. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 20.921 Kč spolu s příslušenstvím do 19. 7. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 s účinností k témuž dni na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 27. 10. 2021. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh rovněž neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2022, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 7. 2. 2022. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů. 4. Z předložené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], datované dnem 19. 6. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku ve výši 21.238,81 Kč, a to do 19. 7. 2020. 5. Ze smlouvy o úvěru shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 10.000 Kč, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora neuhradil právnímu předchůdci žalobce ničeho a že ode dne postoupení pohledávky žalovaný žalobci rovněž neuhradil ničeho. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován a dále byl vyzván k uhrazení dlužné částky. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2022, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 7. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou. 8. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěruschopnost žalovaného, žalobce soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ověřil na základě žalovaným předložených listin, a to výplatních pásek. Tyto byly žalovaným předloženy právnímu předchůdci žalobce k ověření jeho totožnosti a rovněž měsíčních příjmů a výdajů. Na jejich základě byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku, s ohledem na výši příjmů žalovaného a výši poskytovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 10 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit celkovou částku, tzn. jistinu a příslušenství v termínu splatnosti a výši sjednané ve smlouvě. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet poskytnutý úvěr. Výše uvedený postup je možné označit za postup při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Zároveň je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Z uvedeného tedy plyne, že právní předchůdce žalobce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel a bonita žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřena. Dále žalobce ve svém doplnění uvedl, že žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyl v takovém rejstříku veden. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že nade vší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalovaného pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru. 9. Žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce výplatní lístky žalovaného za období 08/19 – 10/19 od [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova]. Z těchto soud zjistil, že čistá mzda, resp. čistý příjem žalovaného činil za měsíc srpen 2019 částku 37.027 Kč, za měsíc září 2019 částku 33.010 Kč a za měsíc říjen 2019 částku 36.759 Kč. 10. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy. 11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., jako spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. 18. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“). 19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 20. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. 21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle § 2991 odst. 1 o. z.