7 C 118/2023-43 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši 10 564 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 29. 12. 2022 uzavřel s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet č. [bankovní účet] dne 29. 12. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 564 Kč nejpozději do 28. 1. 2023. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky žalobci nevrátil a nijak nereagoval ani na následné opakované výzvy a upomínky žalobce k úhradě dlužné částky. Žalobce dále kromě dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí peněžních prostředků požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč představující poplatky vyměřené žalobcem za zaslání celkem 5 výzev k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný namítal, že žalobce uvádí klienty v omyl, pokud ve smlouvě uvádí, že peníze půjčuje klientovi s úrokovou sazbou ve výši 0 %. Žalobce sice nabízí zápůjčku a její poskytnutí v rámci marketingové akce bez poplatku a zápůjční úroková sazba tak činí 0 %, avšak evidentně vydělává na tom, že počítá s tím, že spotřebitel nebude schopen splatit zápůjčku jednorázovou úhradou, jak jsou nastaveny podmínky této marketingové akce. Spotřebitel je pak nucen platit vysoké smluvní poplatky za prodloužení splatnosti zápůjčky na místo klasického zákonného úroku z prodlení. Pokud žalobce ve Smlouvě uvedl, že úroková sazba je 0 %, není možné, aby požadoval poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 564 Kč, který je ve skutečnosti úrokem. Žalovaný rovněž považoval za nemravné ujednání o poplatcích za písemné upomínky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že se po uzavření Smlouvy ocitl ve složité finanční situaci a nebyl schopen dlužnou částku uhradit. Obrátil se proto na žalobce se žádostí o smír, na který žalobce reagoval zasláním oznámení o přijetí ze dne 20. 3. 2023, jež bylo vyhodnoceno jako reklamace, kterou se bude žalobce zabývat a odpověď žalovaný obdrží do 30 dní. Poté následovalo ze strany žalobce podání žaloby. Žalovaný navrhl, aby soud posoudil platnost Smlouvy a v případě, že žalobci přizná nějaké plnění, požádal, aby mu bylo umožněno uhradit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč. 3. Žalobce podáním ze dne 10. 7. 2023 souhlasil s návrhem žalobce na uhrazení dluhu v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. 4. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě a žalovaný v podání ze dne 20. 5. 2023 souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc rozhodl pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, aniž ve věci nařizoval jednání. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 12. 2022, z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 29. 12. 2022, z potvrzení o přijaté platbě ze dne 20. 11. 2022 a z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 3. 2023 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 29. 12. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 200 Kč. Výše poskytnutých peněžních prostředků byla následně dodatkem ke Smlouvě uzavřeným téhož dne navýšena o 5 800 Kč na částku 8 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet] uvedený ve Smlouvě, z něhož žalovaný dne 20. 11. 2022 uhradil verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 564 Kč nejpozději do 28. 1. 2023. 7. Z upomínky ze dne 4. 2. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. 8. Z žádosti o smír ze dne 9. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobce z důvodu své špatné finanční situace o možnost uhradit dlužnou jistinu v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. 9. Z dalších předložených listinných důkazů, konkrétně z upomínky ze dne 11. 2. 2023, opakované výzvy k úhradě ze dne 18. 2. 2023, 27. 2. 2023 a 14. 3. 2023 a dopisů žalobce ze dne 14. 3. 2023 a 11. 4. 2023 soud neučinil žádná pro rozhodnutí soudu významná skutková zjištění. 10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 29. 12. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 564 Kč nejpozději do 28. 1. 2023. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, k tomu žalobce v žalobě uvedl, že si před uzavřením Smlouvy vyžádal od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto následně ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K těmto svým tvrzením však žalobce nepředložil soudu jediný důkaz. 11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobce neprokázal, že se v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalobce k prokázání tohoto tvrzení nepředložil soudu jediný důkaz, a to ani zákaznickou kartu žalovaného, do níž měly být dle tvrzení žalobce veškeré zjištěné informace rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zaznamenány. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr