9 C 39/2017-437 — Okresní soud v Břeclavi

1. Rozsudkem, který byl napaden odvoláním, byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek], odbor životního prostředí, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo jednací], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí MÚ [obec] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] [spisová značka], [číslo jednací], tak, že výše náhrady za přičleněné honební pozemky k honitbě [příjmení] [jméno] činí [částka] ha ročně a náhrada za přičleněné honební pozemky parc. č. PK [číslo] ([číslo] m²) a parc. č. PK [rok] ([číslo] m²) v k. ú. [obec] k honitbě [příjmení] [jméno] v celkové výši [částka], splatná do 31. 3. běžného roku zpětně (výrok I). O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich (výrok II) a zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení České republice, na účet Okresního soudu v Břeclavi, ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. V něm uvedl, že v rozsudku soudu prvního stupně nebylo reagováno na námitky uplatněné v rámci závěrečného vyjádření ze dne [datum], čímž došlo k zatížení rozhodnutí závažnou procesní vadou. Jednalo se o námitku, že v účetnictví žalobce nejsou zahrnuty všechny náklady, které úzce souvisejí s výkonem práva myslivosti, jako je například výuka jazyků, doprovod zahraniční klientely během lovu, opotřebení vozidel. Mezi tyto náklady patří také papírová agenda myslivosti vedená držitelem a s tím spojené výdaje na dopravu, telefon, poštovné, náklady na sepisování smluv, ale také například vynaložený čas v podobě čekané, která za rok ve svém souhrnu představuje tisíce hodin strávených v lese, jež se neevidují, přesto jsou nezbytné k dosažení hospodářského výsledku. Tímto výčtem výdajů nezahrnutých v účetnictví, chtěl žalobce poukázat na to, že nelze výkon práva myslivosti hodnotit optikou tří položek v účetnictví. Sám soudní znalec během ústního jednání konstatoval, že výnosy z honitby mohou být žalobcem dosahovány v takové výši s ohledem na jeho zázemí a na to, že je schopen poskytnout náležitý servis. Přesto při stanovení výše náhrady za přičlenění pozemku k honitbě nebyly tyto výdaje vzaty v potaz s konstatováním, že se vztahují na jiné činnosti, než na myslivost a byly tak dány pouze k tíži uživateli honitby. Žalobce znovu zdůrazňuje, že vykonává činnost ve veřejném zájmu a na místo státu zajišťuje jeho ústavní povinnost dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství, deklarovanou v čl. 7 Ústavy České republiky. Je neakceptovatelné a nespravedlivé, pokud zúčastněná osoba obdrží naprosto totožnou výši náhrady (podílu na zisku) jako žalobce, přesto že to byl pouze žalobce, kdo vykonal všechnu práci, a který zároveň nese všechna rizika s výkonem práva myslivosti spojená. Nelze akceptovat postup soudu prvního stupně, který se výše uvedenými náklady nezabýval s tím, že nejdou jednoznačně vyčíslit. Ústavní soud přitom nabádá soudy k tomu, aby určovaly výši vzniklé škody podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu. Žalobce poukazuje také na rozsudek Okresního soudu v Bruntále, který soudu prvního stupně předložil (a soud ho zcela opomenul), z něhož je zřejmé, že v případě pronajaté honitby soud určil náhradu za přičlenění jen ve výši [anonymizováno]. Žalobce má rovněž výhrady k vypracovanému znaleckému posudku a poukazuje na to, že znalec během svého výslechu uvedl, že se necítí být povolán k tomu, aby sám konkrétní částku stanovil a dále uvedl, že částka stanovená správním orgánem mu nepřijde nespravedlivá. Znalec v písemném vyhotovení znaleckého posudku došel k výši náhrady za přičlenění [částka] [spisová značka] a až po poučení soudem během jednání, že se nemá jednat o cenu obvyklou, znalec přehodnotil svůj názor. Nicméně tak učil bez bližšího odůvodnění a uvedl, že částka [číslo] se mu zdá přiměřená. Žalobce má za to, že znalec nebude nikdy schopen spravedlivě určit výši náhrady z důvodu, že řadu nákladů není možné zahrnout do účetnictví a povinnost spravedlivého určení konečné výše náhrady tak bude spočívat nakonec vždy na soudu. Žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení věci také v tom, že náklady na ochranu lesních porostů před zvěří mají bližší souvislosti s hospodařením v lese a nesouvisejí s myslivostí. K tomu uvádí, že kdyby nebylo zvěře, nemusela by se ochrana porostu zajišťovat. Pokud vznikají škody na lesním porostu, obrací se vlastník lesa na uživatele honitby, aby škody nahradil. Žalobce ochranou mladých lesních porostů plní svou zákonnou povinnost, která se na něj vztahuje z důvodu existence zvěře. Pokud se jedná o náklady takto vynaložené v zákonném rozsahu 1 % výměry, jedná se logicky vždy o náklady související s myslivostí. Pokud vlastník lesa vykonává ochranu lesa ve větším rozsahu než zákonem požadovaném, lze připustit, že tyto vícenáklady už vykonává dobrovolně. Žalobce nadále trvá na své argumentaci vztahující se k tomu, že má právo na spravedlivý zisk za svou činnost a že náhrada za přičlenění má sloužit k tomu, aby kompenzovala zásah do vlastnického práva vlastníků přičleněných pozemku. Soud však řešil pouze výši náhrady za přičlenění, neřešil samotný základ, smysl a účel kompenzace, který je potřeba postavit najisto, aby se mohlo vůbec k určení náhrady přistoupit. Výše náhrady má představovat kompenzaci za omezení vlastnického práva, ale v žádném případě se nemá vykládat jako právo na zisk z hospodaření uživatele honitby, který by byl stejný pro žalobce i zúčastněnou osobu, aniž by se na jeho vzniku přičinila. Z těchto důvodů navrhl změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že bude nahrazeno rozhodnutí správního orgánu a rozhodnuto, že výše náhrady za přičleněné honební pozemky činí [anonymizováno] [spisová značka]. 3. K odvolání se vyjádřil [celé jméno účastníka] (dále také„ zúčastněná osoba“) tak, že se ze strany žalobce jedná o prodlužování řízení. Poukázal na to, že žalobce získává platby od [anonymizována dvě slova] správy za odstřel černé zvěře a také finanční prostředky od [anonymizováno] krajského úřadu. Služební vozidla [anonymizováno] ČR, zřejmě bez kontroly, používají zaměstnanci i pro soukromé potřeby a účely. Žalobce svým vyjádřením popírá právo osobního vlastnictví, které zaručuje i ve vztahu k výkonu práva myslivosti [anonymizováno] ČR i ustanovení v zákoně o myslivosti. 4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud tento rozsudek zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud nadále setrvává na závěrech v něm učiněných, že žaloba na znovuprojednání věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem ve smyslu ust. § 244 a násl. o. s. ř., byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř., žalobce v ní označil skutečnosti, na jejichž základě se cítí dotčen na svých právech a vymezil tak rozsah, v jakém má soud věc znovu projednat a rozhodnout (§ 250f o. s. ř.). Shodně jako soud prvního stupně vychází také z toho, že rozhodnutím [stát. instituce], Odbor životního prostředí, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [anonymizována dvě slova], byly přičleněny k honitbě [příjmení] [jméno] pozemky, a to mimo jiné parc. č. KN [rok] o výměře [anonymizováno], [číslo] ha a parc. č. KN [rok] [číslo] o výměře [anonymizováno], [číslo] ha, v k. ú. [obec], přičemž pozemky ve vlastnictví účastníka jsou součástí pozemku parc. č [rok]. V podrobnostech lze pak odkázat do odůvodnění výše označeného rozhodnutí odvolacího soudu po body 7 až 9. 6. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. 7. Podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, vlastníkům honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil podle odstavce 1, náleží od držitele honitby náhrada; jde-li o společenstevní honitbu, je náhradu povinno platit honební společenstvo. Nedohodnou-li se zúčastněné osoby o výši náhrady, určí náhradu orgán státní správy myslivosti a přihlédne přitom k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těch