9 C 58/2021-107 — Okresní soud v Břeclavi

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl co do částky [částka], co do úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), žalobu zamítl co do částky [částka], co do úroku ve výši 28 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení (výrok III), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok [příjmení]), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). 2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze části výroku I o zamítnutí žaloby ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a proti výroku III o zamítnutí žaloby ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] do zaplacení, podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně. Uvedla, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, ale nesouhlasí s tím, že žalovaný se neocitl v prodlení. Žalovaný se v důsledku neplnění svých smluvních povinností dostal do prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona. Hlavní funkcí úroků z prodlení je působit jako sankce za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Druhou funkcí je funkce kompenzační, tedy náhrada újmy za to, že věřitel nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku I ohledně úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a v napadené části výroku III ohledně úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a v závislém výroku V o náhradě nákladů řízení účastníků a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202, § 202 a contrario o. s. ř.) a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze zčásti. 5. Odvoláním žalobkyně nebyla napadena část výroku I rozsudku o zamítnutí žaloby ohledně částky [částka], úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, výroky II, IV a část výroku III o zamítnutí žaloby ohledně částky [částka], úroku ve výši 28 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a z částky [částka] za období od [datum] do [datum], které proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyly právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2 věta prvá, § 159 o. s. ř.). 6. Žalobkyně se v dané věci domáhá po žalovaném poté, co ve zbývajícím rozsahu nabyl rozsudek soudu I. stupně již právní moci, zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek [částka] a [částka] od [datum] do zaplacení na základě tvrzení, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce částky [částka], žalovaný se zavázal půjčenou částku spolu s další částkou [částka] vrátit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], poslední splátku měl zaplatit [datum], své závazky však neplnil řádně a včas a k [datum] činila výše pohledávky částku [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužné částky poplatku ve výši [částka] a žalovaný se dostal do prodlení [datum] po marném uplynutí týdenní lhůty k zaplacení poslední splátky. Dále žalobkyně uvedla tvrzení, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce částky [částka], žalovaný se zavázal půjčenou částku spolu s další částkou [částka] vrátit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], poslední splátku měl zaplatit [datum], své závazky však neplnil řádně a včas a k [datum] činila výše pohledávky částku [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužné částky poplatku ve výši [částka] a žalovaný se dostal do prodlení [datum] po marném uplynutí týdenní lhůty k zaplacení poslední splátky. Soud I. stupně žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení zamítl s odůvodněním, že přiměřená doba vrácení půjčené částky je uvedena ve výroku I rozsudku a splatnost dosud nenastala. Tento závěr byl v době vydání napadeného rozsudku správný. 7. Dle ustanovení § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle ustanovení § 1968 věta prvá občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, k níž soud přihlíží bez návrhu (§ 588 o. z.), a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Ustanovení § 87 zákona poskytuje zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takových úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je také zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany ustanovení § 87 zákona. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, často tak, že splátky jistiny budou zcela minimální nebo soud může uznat, že není v možnostech spotřebitele v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Uvedené zákonné ustanovení je tak speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel takového úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. mu proto vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle ustanovení § 87 zákona. 11. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud I. stupně předmětné smlouvy o zápůjčce posoudil jako neplatné ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 zákona a k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti, a to i se zohledněním závěrů Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 702/20. Nenapadenými výroky II a IV., které tak již nabyly samostatně právní moci, přitom soud I. stupně stanovil žalovanému lhůtu k zaplacení částky [částka] a částky [částka] jako přiměřenou jeho možnostem tři dny od právní moci rozsudku. Jedná se tak, jak je shora uvedeno, o nově stanovenou lhůtu k plnění, před jejímž uplynutím se žalovaný nemohl dostat do prodlení. V době vydání napadeného rozsudku tak dosud lhůta nezačala ani běžet, žalovaný v té době v prodlení se zaplacením nebyl, proto soud I. stupně zcela správně dosud nesplatné zákonné úroky z prodlení se zapl