6 C 108/2025-33 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, SOLUS, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.4. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z výpisu z informačního systému, z potvrzení o platbách ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , z výpisu z účtu, z faktury č. , hodnota, , vystavené na jméno žalovaného s datem splatnosti , datum, a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem byl ke dni poskytnutí peněžních prostředků žalovaný, poskytnuty peněžní prostředky, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky vrátit nejpozději do , datum, .5. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce, , Anonymizováno, , postoupena na žalobce.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému tímto dopisem řádně oznámeno, a to právním předchůdcem žalobce.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně ho upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .8. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly Standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, účinné od , datum, , soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, . Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, SOLUS, CRKI a EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Soud má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložil. Soud byl připraven na nařízeném jednání žalobce opětovně poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení. Žalobce se však z účasti na jednání omluvil, čímž se o možnost být opakovaně soudem poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. sám připravil (poprvé byl žalobce soudem poučen ještě před jednáním, žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení však ani poté neoznačil). Soud na základě těchto skutečností posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.16. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, a že žalovaný doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši , částka, . Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33