Okresní soud v Břeclavi 16 C 98/2026-59 – Náklady řízení
Okresní soud v Břeclavi · 12. 8. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
22.901 Kč s příslušenstvím
Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22.901 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 22.901 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žalobu odůvodnil následovně. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný zvolil výši požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Dle odst. 10.9. Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění , Anonymizováno, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdil svoji vůli být Smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne , datum, uzavřel s žalobcem smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 30.000 Kč, a to převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 18. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal , datum, . Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení , datum, -05 do data odeslání předžalobní výzvy , datum, . Pohledávka žalobce se skládala z jistiny 30.000 Kč, smluvního úroku 12.000 Kč a smluvní pokuty 5.430 Kč. Po zohlednění případných dílčích splátek žalovaného v celkové výši 24.529 Kč je předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pohledávka ve výši 22.901 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 22.901 Kč a smluvního úroku 0 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Případnou nesplacenou část smluvní pokuty žalobkyně uvádí v části C návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako samostatný nárok č. , hodnota, . V případě, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.V podání doručeném zdejšímu soudu dne , datum, žalobce uvedl, že žalovaný čerpal úvěr následovně: dne , datum, částku 15.000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , dne , datum, částku 5.000 Kč na stejný účet pod stejným VS a dne , datum, částku 10.000 Kč na stejný účet pod stejným VS.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž svou nepřítomnost omluvil pouze žalobce. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků, provedl dokazování všemi žalobcem předloženými důkazy a zjistil následující skutečnosti.Žalobce v žalobě tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , avšak neuvedl, co přesně bylo obsahem této smlouvy, tj. k čemu konkrétně se zavázal žalobce a k čemu konkrétně se zavázal žalovaný. Žalobce tedy neunesl skutková tvrzení ohledně obsahu tvrzené smlouvy a závazcích jednotlivých účastníků z této smlouvy. Zároveň na prokázání tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, žalobce předložil elektronický dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , který však není elektronicky nikým podepsán. Tudíž žalobce neprokázal, že by tvrzená smlouva byla mezi účastníky uzavřena.Pokud se týká návrhu žalobce pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, tedy návrhu, aby soud nárok v části jistiny žalované částky (22.901 Kč) posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, pak soud uvádí, že z důvodu absentujících jasných žalobních tvrzení o tom, jakou celkovou částku žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil, nemůže dovodit, že by na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 22.901 Kč ani jinou výši tohoto bezdůvodného obohacení. Žalobce totiž v žalobě pouze uvádí: „po zohlednění případných dílčích splátek žalovaného v celkové výši 24.529 Kč je předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pohledávka ve výši 22.901 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 22.901 Kč a smluvního úroku 0 Kč“, a soudu není jasné, jaké případné, tedy možné splátky má žalobce na mysli, tj. zda má na mysli splátky již skutečně uhrazené v minulosti, a v takovém případě slovo „případné“ by bylo použito zcela nelogicky, či splátky, které by mohly být žalovaným uhrazeny třeba i v budoucnu. Žalobce tak neunesl ani břemeno tvrzení ohledně výše skutečných úhrad ze strany žalovaného. Soud proto žalobu z důvodu neunesení břemene tvrzení žalobcem zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož podle citovaného ustanovení by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.