4 C 201/2025-31 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku , částka, spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tak, že dne , datum, uzavřel se žalovanou Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, (dále jen „Smlouva“). Na základě této Smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu (dále jen "Kontokorent") do limitu , částka, , který byl v průběhu trvání smlouvy postupně navýšen na , částka, a , částka, . Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, došlo k navýšení limitu na částku , částka, . Za poskytnutý Kontokorent se žalovaná dle Smlouvy zavázala platit úrok a poplatky dle aktuálního Ceníku. Žalovaná se na účtu dostala do nedovoleného debetního zůstatku, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek žalovaná nevyrovnala, a to ani na poslední výzvu banky ze dne , datum, , v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. , č. účtu, . Žalovaná dluh neuhradila ani poté, co jí žalobce zaslal předžalobní výzvu.2. Žalobce uvedl, že před uzavřením Smlouvy i dodatku, kterým došlo k navýšení limitu kontokorentu, řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, které konfrontoval s interními i externími databázemi.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z těch soud zjistil následující skutečnosti.4. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu“ ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce se žalovanou uvedeného dne tuto smlouvu uzavřeli. Ze smlouvy vyplýval závazek žalobce poskytnout žalované kontokorentní úvěr až do výše , částka, . Žalovaná se mj. zavázala platit žalobci roční úrok z kontokorentu ve výši stanovené oznámením žalobce a nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Ze smlouvy plyne oprávnění banky účtovat v případě nedovoleného debetního zůstatku sankční úroky podle oznámení žalobce a dále oprávnění v případě porušování podmínek smlouvy prohlásit kontokorent včetně úroků a cen za služby za splatný.5. Z výpisů z běžného účtu žalované č. , č. účtu, soud zjistil, že úvěrový limit byl v období od roku 2003 do roku 2017 mírně navyšován až na částku , částka, . Žalovaná kontokorent aktivně využívala, stav hospodaření běžného účtu byl vyrovnaný (v některých měsících jednotky tisíc do minusu, v některých měsících jednotky tisíc do plusu), žalovaná se nedopouštěla přečerpání úvěrového limitu.6. Z dokumentu označeného jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před navýšením úvěrového limitu na , částka, prověřoval příjmy a výdaje žalované, a to jednak prostřednictvím výpisů z již zmíněného běžného účtu č. , č. účtu, , který pro žalovanou vedl, a dále kontrolou insolvenčního rejstříku, prověřením splátkové morálky žalované v CBCB a kontrolou interní evidence klientů (klientka neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd.).7. Z dokumentu označeného „DODATEK KE SMLOUVĚ O KONTOKORENTNÍM ÚVĚRU vedeném na účtu č. , č. účtu, “ soud zjistil, že žalobce a žalovaná dne , datum, tento dokument podepsali, čímž došlo k navýšení úvěrového limitu na , částka, , ostatní podmínky úvěrové smlouvy ze dne , datum, zůstaly nezměněny.8. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za měsíce leden 2024 až leden 2025 vzal soud za prokázané, že žalovaná již v lednu 2024 přečerpala úvěrový limit, který ani v následujících měsících nezvládla vyrovnat.9. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, soud zjistil, že žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě dluhu a upozorňoval ji na možnost zesplatnění celého úvěru.10. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za měsíce leden 2024 až leden 2025 soud dále zjistil, že žalobce dne , datum, úvěr zesplatnil a převedl dluh ve výši , částka, na evidenční účet č. , č. účtu, . Žalovaná do prosince 2024 odeslala na účet č. , č. účtu, ještě několik menších plateb, tyto žalobce započítal na úhradu pohledávky žalované a ke dni , datum, účet č. , č. účtu, zrušil.11. Předžalobní výzvou ze dne , datum, a poštovním podacím archem z téhož dne žalobce prokázal, že žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.12. Ze sazebníku poplatků a ceníku poplatků žalobce soud zjistil výši poplatků, k jejichž úhradě se žalovaná zavázala v uzavřené úvěrové smlouvě.13. Z dalších provedených důkazů již soud žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.14. Jelikož se v projednávaném případě jedná o spotřebitelský úvěr, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce řádné zkoumal úvěruschopnost žalované.15. Pokud jde o období od roku 2003 do roku 2017, má soud za prokázané, že žalovaná byla schopna úvěr splácet, když z výpisů z účtů vyplývá, že kontokorent po dobu více než 20 let aktivně využívala, přičemž úvěr nepřečerpávala a řádně jej splácela. Soud proto splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované zkoumal pouze ve vztahu k navýšení úvěrového limitu z 30.000 Kč na 100.000 Kč, k němuž došlo dne , datum, .16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, soud dospěl k závěru, že i v roce 2017 žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované řádně. Nespolehl se jen na tvrzení žalované, ale tato tvrzení konfrontoval s výpisy z běžného účtů žalované za posledních 6 měsíců a s interními i externími databázemi. K závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, jej důvodně vedla i zjevně bezproblémová platební morálka žalované v posledních více než 20 letech, kdy byla klientkou žalobce.20. Soud tedy dospěl k závěru, že i dodatek k úvěrové smlouvě byl uzavřen platně. Poté, co byl v roce 2017 navýšen úvěrový limit na 100.000 Kč, se žalovaná v lednu 2024 dostala na účtu do nepovoleného debetního zůstatku, který nevyrovnala ani po opakovaných výzvách žalobce, proto žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaná na dluh ještě částečně plnila, dluh ale neuhradila ani poté, co jí žalobce zaslal předžalobní výzvu.21. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.22. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.23. Podle § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „starý o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.24. Po právní stránce tedy soud posoudil nároky žalob