4 C 237/2025-35 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 26.702 Kč (sestávající z jistiny úvěru , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný nehradil ve smlouvě ujednané splátky úvěru řádně a včas, dluh neuhradil ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením.3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že momentálně vykonává trest odnětí svobody a nemá příjem, ze kterého by mohl dluh uhradit. Uvedl, že se k žalované částce „doznává“. Na , datum, má nařízeno jednání o podmíněném propuštění. Požádal o splátkový kalendář.4. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), kteří se na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy.6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně potvrzením od zaměstnavatele. K prokázání svých tvrzení předložil žádost o úvěr ze dne , datum, a potvrzení od zaměstnavatele.10. Na základě těchto důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce sice prověřil příjmy žalovaného, rozhodně však řádně nezkoumal jeho (skutečné) výdaje a zejména pak dosavadní způsob plnění dluhů, jak mu ukládá § 86 z. s. ú. Soudu je totiž z jeho činnosti (z registru zahájených exekucí) známo, že v době uzavření úvěrové smlouvy byly proti žalovanému vedena minimálně čtyři exekuční řízení. Tuto skutečnost by žalobce snadno zjistil, pokud by si obstaral alespoň výpis z veřejně přístupné Centrální evidence exekucí. Skutečnost, že žalovaný měl více exekucí, přitom vyvrací ničím nepodložené tvrzení žalobce, že jeho předchůdce prověřoval platební morálku žalovaného v registrech.11. Informace, které mohl a měl mít předchůdce žalobce při poskytování úvěru k dispozici, jednoznačně vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. neplatná.12. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.13. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení, a to podle § 87 z. s. ú.14. Z prohlášení dlužníka na straně 2 úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce žalobce při podpisu smlouvy dne , datum, předal žalovanému v hotovosti částku , částka, .15. Z transakční historie úvěru soud zjistil, že žalovaný dosud na závazky vyplývající z úvěrové smlouvy uhradil částku , částka, (v hotovosti dne , datum, ).16. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalobce prokázal, že žalovaného o postoupení pohledávky informoval.17. Předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.18. Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaný dosud na dluh uhradil částku , částka, . Žalovaný dluh v podstatě uznal, jeho uznání však soud mohl vzít v úvahu jen v rozsahu, který neodporuje výše citovaným kogentním ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.).19. Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, postupoval soud podle § 87 odst. 1. Soud nahlédnutím do Centrální evidence vězněných osob zjistil, že žalovaný vykonává trest odnětí svobody s plánovaným koncem věznění dne , datum, . Jelikož žalovaný momentálně nemá žádný příjem, z něhož by mohl dluh splácet, uložil soud žalovanému, aby částku , částka, uhradil žalobci do , datum, . Žalovaný tak bude mít po propuštění z výkonu trestu cca 6 měsíců na to, aby dluh uhradil.20. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a co do zákonných i smluvních úroků z prodlení soud žalobu s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy zamítl. Soud žalobu zamítl i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení s vrácením jistiny podle § 87 odst. 1 z. s. ú. nedostal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byť byl ve věci o něco málo úspěšnější, tak mu žádné náklady, vyjma administrativních, nevznikly.