4 C 84/2025-64 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, (jistina úvěru) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Uvedené nároky žalobce uplatňuje z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřel dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr spolu s příslušenstvím splácet ve splátkách vymezených ve Smlouvě, které však přestal hradit, dosud na splátkách úvěru uhradil celkem částku , částka, . Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, žalobce požaduje podle čl. V. odst. 5.4. Smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy.4. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustálené judikatury (nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soudy jsou povinny se okolnostmi zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele zabývat z úřední povinnosti.8. Žalobce v žalobě uvedl, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy řádně posoudil a odkázal na přílohu č. , hodnota, Smlouvy. V této příloze je uvedeno, že žalovaný je ženatý, vyživuje 2 děti, jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činil , částka, , náklady na bydlení , částka, měsíčně, má pravidelné finanční závazky ve výši , částka, měsíčně (úvěr s číslem protiúčtu , č. účtu, ), sázky činí , částka, měsíčně. Žalovaný měl jednorázové závazky (mikroúvěry), konkrétně úvěr u , právnická osoba, ve výši , částka, . Žalobce podle přílohy smlouvy lustroval žalovaného v registrech (SOLUS, AML, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů, interní databáze žalobce) s negativním výsledkem. Žalobce předložil soudu bankovní výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce srpen, září a říjen 2021 (tedy měsíce bezprostředně předcházející uzavření Smlouvy). Konečně žalobce uvedl, že ve výpisech byly dohledány i další závazky, které však nevstupovaly do hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele, jelikož ke dni poskytnutí úvěru již byly zcela uhrazeny (2x , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, ).9. Soud konfrontoval tvrzení žalobce s obsahem listinných důkazů a dospěl k závěru, že žalobce řádně nezkoumal ani skutečné příjmy, ani skutečné výdaje žalovaného.10. Žalobce tvrdil, že pracoval s průměrným příjmem žalovaného ve výši , částka, . Soud z předložených výpisů z účtu zjistil, že žalovanému na účet skutečně takovéto částky chodily, z výplatných pásek, které žalobce soudu předložil, je však patrné, že příjem samotného žalovaného byl sotva poloviční, neboť příchozí platby byly součtem příjmu žalovaného a jeho manželky, která pracovala ve stejném zaměstnání. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc září 2021 vyplývá, že čistý příjem žalovaného činil pouze , částka, .11. Pokud jde o výdaje, které vstupovaly do posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ani tyto žalobce řádně neprověřil. Žalobce si sice vyžádal od žalovaného výpisy z účtu za 3 měsíce předcházející poskytnutí úvěru, k verifikaci údajů sdělených žalovaným je však zjevně nepoužil. Žalobce podle svého tvrzení pracoval s výdaji žalovaného ve výši celkem , částka, , po jejichž úhradě mu měla zůstávat částka , částka, měsíčně použitelná k úhradě splátek úvěru. Taková výše výdajů je však v příkrém rozporu s výpisy z účtu žalovaného, které měl žalobce k dispozici. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného podle těchto výpisů se reálně pohybovaly v rozmezí , částka, až , částka, , tedy ve výši výrazně převyšující příjem žalovaného i jeho manželky dohromady.12. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když řádně nezkoumal skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. neplatná.13. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.14. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce a žalovaný tuto smlouvu dne , datum, uzavřeli. Obsahem smlouvy byl mj. závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, .15. Z dokladů o provedených platbách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce zaslal na účty č. , č. účtu, a , č. účtu, částku celkem , částka, s popisy platby „, Anonymizováno, doplatek úvěru“ a „, Anonymizováno, “.16. Z tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného, soud zjistil, že žalovaný dosud uhradil 24 splátek úvěru po , částka, , celkem tedy částku , částka, .17. Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl ve prospěch žalovaného na základě neplatné úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 126.000 Kč, žalovaný již na splátkách úvěru uhradil částku 145.344 Kč18. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně. Z neplatné smlouvy nemohou žalobci plynout žádné nároky na smluvní úroky, poplatky ani náklady spojené s uplatněním pohledávky. Jelikož soud shledal smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., měl by žalobce podle tohoto ustanovení nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Jelikož však z důkazů vyplynulo, že žalovaný již na splátkách úvěru uhradil více, než kolik činila jistina úvěru (ať již ta uvedená ve smlouvě, nebo skutečně čerpaná), soudu nezbylo než žalobu zcela zamítnout.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Plný úspěch ve věci měl žalovaný, ten však zůstal v řízení zcela pasivní a žádné náklady mu nevznikly.