6 C 54/2026-22 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ), a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z výpisu z informačního systému, z potvrzení o platbě ze dne , datum, , z výpisu z účtu, z faktury č. , hodnota, , vystavené na jméno žalovaného s datem splatnosti , datum, , a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem byl ke dni poskytnutí peněžních prostředků žalovaný, poskytnuty dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, z účtu s názvem , Anonymizováno, Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve výši 0,4026 % denně a poplatky vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši , částka, .6. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) postoupena na žalobce.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému tímto dopisem řádně oznámeno, a to právním předchůdcem žalobce.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně ho upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .9. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly Standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v , Anonymizováno, , účinné od , datum, , a kopie občanského průkazu žalovaného, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky celkem ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně , částka, . Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, . Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl, na výzvu soudu k doplnění svých skutkových tvrzení a označení důkazů ve stanovené lhůtě nereagoval. Soud má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z předložených listinných důkazů, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě předložených listinných důkazů a tvrzení žalobce dospěl závěru, že nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložil. Žalobce současně navrhl, aby v případě, že soud dospěje k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto na základě těchto skutečností věc rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů s tím, že Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsude