7 C 103/2025-66 – Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 572 Kč (jistina úvěru 10 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 960 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 330 Kč, poplatek za službu „Presto“ 495 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ 87 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 14 572 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a částky 1 339,52 Kč (smluvní pokuta podle čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku za období od 19. 12. 2023 do 18. 3. 2024). Nárok na zaplacení uvedených částek má vyplývat ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalobce se žalovaným uzavřel dne , datum, (žalobce po podání žaloby změnil obchodní firmu z , právnická osoba, . na , Jméno žalobce, . Žalobce uvedl, že na základě právě uvedené úvěrové smlouvy poskytl žalovanému částku celkem 10 700 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci spolu s příslušenstvím vrátit. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného a popsal, jakým způsobem při tomto prověření postupoval.2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listin označených jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne , datum, a „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že žalobce a žalovaný uvedeného dne elektronicky uzavřeli úvěrovou smlouvu. Smlouva obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr do výše 10 700 Kč a závazek žalovaného vyčerpanou částku úvěru vrátit žalobci spolu s příslušenstvím. Z listiny označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“, ze sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, a z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný v období od 28. 9. 2023 do 2. 10. 2023 čerpal úvěr ve výši 10 700 Kč. Majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu byl v té době žalovaný. Z dokumentu nazvaného žalobcem „Metodika posuzování úvěruschopnosti“ soud zjistil, že tento dokument obsahuje obecné informace o tom, jakým způsobem žalobce prověřuje úvěruschopnost svých klientů, nevypovídá však nic o tom, jakým způsobem prověřoval úvěruschopnost žalovaného v nyní projednávané věci. Z listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce uvedeného dne formálně vzato prověřil úvěruschopnost žalovaného. V dokumentu je mj. uvedeno, že spotřebitel uvedl čistý příjem ve výši , částka, měsíčně, výše ověřeného příjmu činila , částka, měsíčně. Dokument pracuje s výší měsíčních výdajů na půjčky , částka, , na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, , ostatní zbytné výdaje , částka, . V nedatované listině „Identifikované příjmy“ je uvedeno: „Příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: , částka, .“ Jelikož žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný dosud na splátkách úvěru neuhradil ničeho.5. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému 10 700 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci spolu s příslušenstvím vrátit, nevrátil však ničeho. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy formálně vzato zkoumal úvěruschopnost žalovaného, při tomto zkoumání mj. zjistil, že skutečný příjem žalovaného činí asi , částka, a že žalovaný vynakládá měsíčně , částka, na předchozí „půjčky“, ostatní uvedené měsíční výdaje jsou zjevně podhodnoceny. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, jakým způsobem žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce nereagoval. Soud tak nemá za prokázaná jeho tvrzení, že nahlédl do úvěrových databází.7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalovaného, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich zák