7 C 152/2025-37 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši , částka, se vedle dlužné jistiny ve výši , částka, dále skládala ze smluvního úroku ve výši , částka, . Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila. Žaloba neobsahuje žádná tvrzení týkající se toho, jak předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, tato tvrzení žalobce nedoplnil ani na výzvu soudu. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z potvrzení o provedené platbě a ze sdělení , právnická osoba, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou a jedinou disponentkou byla v té době žalovaná, poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se Smlouvou zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacím lístkem z téhož dne a plnou mocí bylo prokázáno, že předchůdce žalobce informoval žalovanou o postoupení pohledávky.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou.8. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z upomínek odeslaných původním věřitelem, nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené Smlouvy o úvěru č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky ani zčásti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .10. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, žalobce neuvedl žádné konkrétní údaje ani nepředložil dokumenty, z nichž by bylo možné učinit závěr o tom, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána. Soud vyzval žalobce k doplnění těchto skutečností, žalobce na výzvu nereagoval. Soud má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom dospěl závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce ani po výzvě soudu neuvedl žádná tvrzení ohledně toho, jak jeho právní předchůdce zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobce současně navrhl, aby v případě, že soud dospěje k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud tak Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč a že žalovaná doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 60.000 Kč.19. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „