7 C 156/2025-46 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 15.192 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen „předchůdce žalobce“), a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, uhradila pouze , částka, . Žalovaná dluh neuhradila ani poté, co jí žalobce zaslal předžalobní výzvu. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.2. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne , datum, se nedostavila, ačkoli k němu byla řádně předvolána, z jednání se neomluvila a nepožádala o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.5. Ze Smlouvy a z transakční historie soud zjistil, že předchůdce žalobce při podpisu Smlouvy poskytl žalované v hotovosti částku , částka, a že žalovaná dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku , částka, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovanou o postoupení pohledávky informoval.7. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, pak soud ze žádosti o úvěr ze dne , datum, zjistil, že žalovaná v ní uvedla měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši , částka, a celkové výdaje , částka, měsíčně (, částka, za bydlení a energie, , částka, za dopravu, jídlo a osobní náklady a , právnická osoba, Kč měsíční splátky stávajících půjček). Z potvrzení o výši příjmu a z výplatní pásky za měsíc prosinec 2022 soud zjistil, že potvrzení obsahuje výši příjmu žalované za poslední 3 měsíce, výše příjmů tam uvedená odpovídá výplatní pásce za prosinec i údajům v žádosti. Žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nepředložil žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho předchůdce skutečně prověřoval výdaje žalované a způsob, jakým žalovaná plnila dosavadní dluhy. Tvrzení žalobce, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu a že prověřil platební morálku žalované v databázích, soud za prokázané nemá. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalované, již však neprověřil její skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a poštovním podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené Smlouvy v hotovosti částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobci spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila a uhradila pouze , částka, . Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy formálně zkoumal úvěruschopnost žalované, prověřil její příjmy, nikoliv však její skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.15. Podle § 1970 o. z. po dlužnici, která je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužnice není za prodlení odpovědná. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně zkoumal. Předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalované, soud však nemá za prokázané, že by řádně prověřil její výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů. Předchůdce žalobce přitom měl být při prověřování úvěruschopnosti o to důslednější, jestliže žalovaná sama „přiznala“ splátky stávajících půjček ve výši , hodnota, Kč měsíčně.17. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaná dosud uhradila žalobci (r