7 C 159/2025-39 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, (sestávající z jistiny úvěru , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, ) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil pouze , právnická osoba, Kč. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval a dluh neuhradil. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.5. Ze Smlouvy a z transakční historie soud zjistil, že předchůdce žalobce při podpisu Smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti částku , částka, a že žalovaný dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradil částku , právnická osoba, Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.7. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, pak soud ze žádosti o úvěr ze dne , datum, , z pracovní smlouvy ze dne , datum, a z výplatních pásek za měsíce červen – srpen 2023 zjistil, že předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy formálně prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z tvrzení žalovaného, podle nichž byl v době uzavírání Smlouvy ženatý, vyživoval 2 děti, měsíčně pobíral mzdu ve výši , částka, a jeho měsíční výdaje činily , částka, (z toho , částka, na bydlení, , částka, na splátky stávajících půjček). Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce prověřil příjmy žalovaného, a to jednak z pracovní smlouvy, jednak z výplatních pásek. Soud naopak nemá za prokázané, že by předchůdce žalobce prověřil výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů, neboť v tomto směru žalobce ani po výzvě soudu nepředložil žádné důkazy.8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a poštovním podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.9. Z ostatních důkazů (výpis žalobce z obchodního rejstříku, předpis splátek) nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené Smlouvy v hotovosti částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a uhradil pouze , právnická osoba, Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy formálně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, prověřil jeho příjmy, soud však nemá za prokázané, že by žalobce náležitě prověřil také skutečné výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz. odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalovaného, ohledně jeho výdajů se však spolehl pouze na tvrzení žalovaného. Zkoumání skutečných výdajů se přitom měl předchůdce věnovat o to pečlivěji, jestliže žalovaný, který vyživuje 2 děti, v žádosti o úvěr uvedl podezřele nízkou výši výdajů (10.745 Kč měsíčně), z čehož na bydlení měla jít pouze částka 2.500 Kč měsíčně. Žalovaný neprokázal ani to, že by náležitě prověřil způsobu plnění dosavadních dluhů, když nepředložil soudu žádné důkazy k podpoře svého tvrzení, že prověřil platební morálku žalovaného v registrech.18. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, žalovaný dosud uhradil žalobci (resp. jeho předchůdci) částku 2.000 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, t