7 C 162/2025-37 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný a předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“), uzavřeli dne , datum, Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovaná částka představuje smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně za období 90 dnů, počítaných ode dne , datum, , tj. den následující po dni splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení. K prokázání oprávněnosti svého nároku žalobce odkazuje na rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, , č. j. EPR , číslo jednací, , ze kterého podle jeho názoru vyplývá, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tudíž i nyní žalovaný nárok je po právu.2. Žaloba neobsahuje žádná skutková tvrzení týkající se toho, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu k doplnění skutečností a důkazů o tom, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce nereagoval.3. Z jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalobce omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil, ačkoli k němu byl řádně předvolán. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně příloh soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný tuto smlouvu uvedeného dne uzavřeli.6. Z návrhu na vydání EPR podaného ve věci vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. EPR , číslo jednací, a z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, soud zjistil, že ani návrh žalobce v této věci neobsahoval žádná tvrzení týkající se toho, zda a jak předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného.7. Z ostatních důkazů (předžalobní výzva, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne , datum, , poštovní podací lístek ze dne , datum, , předsmluvní informace, potvrzení o uhrazení verifikační platby, potvrzení o provedení platby, rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a předávacího protokolu č. , hodnota, k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení dluhu ze dne , datum, ) nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.8. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. Jelikož žalobce ani na výzvu soudu nedoplnil skutková tvrzení a neoznačil důkazy, soud nemá za prokázané, že by předchůdce žalobce před uzavřením této smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz. odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.14. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdcem žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal.15. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Skutečnost, že soud v minulosti (ve věci sp. zn. EPR , číslo jednací, ) návrhu žalobce z titulu téže úvěrové smlouvy vyhověl, na právě uvedeném závěru nic nemění. Soud totiž žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem, tedy zjednodušeným rozhodnutím, které může soud podle § 172 odst. 1 o. s. ř. vydat tehdy, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem, a to bez provádění dokazování. Vzhledem k tomu, že soud není vydaným (elektronickým) platebním rozkazem vázán, bylo možné v rámci tohoto řízení na základě provedených důkazů dospět k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena absolutně neplatně pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ačkoliv byla jistina úvěru v jiném řízení na základě vydaného elektronického platebního rozkazu přiznána v plném rozsahu.16. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, nemá žalobce (mimo případné bezdůvodné obohacení) nárok na žádné jiné plnění, které je odvozeno od absolutně neplatné smlouvy. Jelikož předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení smluvního úroku z prodlení spolu se zákonným úrokem z prodlení z tohoto smluvního úroku, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Plný úspěch v řízení měl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly.