10 C 123/2022-14 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 12. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako dlužných položek z vyúčtování ze smluv o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, konkrétně účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 12. 2019, účastnické smlouvy [číslo] uzavřené dne 14. 6. 2019 a kupní smlouvy [číslo] uzavřené dne 10. 12. 2019. Z celkem tří vyúčtování za období od 20. 7. do 19. 8. 2020, období 20. 8. do 19. 9. 2020 a za období předcházející dni 12. 1. 2021 byly požadovány jednotlivé částky za úhradu služeb v celkové žalované částce. Přípisem ze dne 12. 10. 2021 došlo k výpovědi účastnických smluv z důvodu dlouhodobého neplnění závazků. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, a to dne 8. 11. 2021, avšak bezvýsledně. Žalobkyně též požaduje zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. K projednání věci soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. nenařídil jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně a žalovaný s takovýmto postupem vyslovili ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlas konkludentně. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Dne 10. 12. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] dne 14. 6. 2019 uzavřena smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] dne 10. 12. 2019 kupní smlouva [číslo]. Na základě smluv o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací se žalobkyně zavázala pro žalovaného uskutečnit například SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, M-platba – služba třetích stran. Žalovaný tyto služby žalobkyně využíval, avšak za ně nezaplatil dohodnutou částku. Na základě kupní smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému koncové zařízení IMEI [číslo] a žalovaný, který při převzetí koncového zařízení uhradil žalobkyni částku 2 819 Kč, se zavázal k úhradě zbylé částky za koncové zařízení ve výši 3 680 Kč, a to formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 160 Kč. Z vyúčtování [číslo] za období od 20. 7. do 19. 8. 2020, které bylo splatné dne 3. 9. 2020, znějící na koncovou částku 2 145 Kč, byla nárokována částka 184, 01 Kč (25 Kč 159,01 Kč). Z vyúčtování [číslo] za období od 20. 8. do 19. 9. 2020 splatné dne 4. 10. 2020, znějící na částku 2 027,38 Kč, byla nárokována částka ve výši 79 Kč. Z vyúčtování [číslo] splatné dne 12. 1. 2021, znějící na částku 2 560 Kč, bylo nárokováno zcela. Výpovědí ze dne 12. 10. 2021 byly všechny tři smlouvy shora uvedené vypovězeny, a to z důvodu dlouhodobého neplnění závazků žalovaným. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Ani na předžalobní upomínku ze dne 8. 11. 2021 žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 6. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovaným zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaný zůstal zcela nečinný. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby prokázal, že zaplatil řádně a včas. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací a kupní smlouvu na koncové zařízení, avšak svou smluvní povinnost uhradit za poskytnuté služby nesplnil a nadále žalobkyni dluží shora uvedenou částku. 7. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě vyhověl. Právně byla věc posouzena dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Jedná se o tzv. nepojmenovanou smlouvu. V tomto případě se účastníci mezi sebou dohodli na poskytování služeb elektronických komunikací. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Toto rozhodnutí obsahuje toliko zkrácené odůvodnění ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.