10 C 220/2022-23 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupkyně provozovatele veřejné přepravy osob ([právnická osoba]) domáhala proti žalované zaplacení částky 1 158 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou neuhrazené jízdné ve výši 158 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaná ke své přepravě použila vlak veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozovaných linkách a na výzvu pověřeného kontrolora ([anonymizována dvě slova]) se neprokázala platným jízdním dokladem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K projednání věci soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. nenařídil jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s takovýmto postupem výslovně souhlasila a žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlas vyslovila konkludentně. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná dne [datum] nastoupila do vlaku [anonymizováno] [číslo] směr [obec], čímž uzavřela s [anonymizováno] přepravní smlouvu o přepravě osob. Na výzvu pověřeného kontrolora – zaměstnance [anonymizováno] – se neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdního dokladu ověřena. Žalovaná dosud žalobkyni dlužné jízdné ve výši 158 Kč ani přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 000 Kč neuhradila. Výše přirážky 1 000 Kč je stanovena v platném tarifu. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právním předchůdcem a tuto skutečnost spolu s výzvou k zaplacení dluhu žalované oznámila písemně. [právnická osoba] pouze změnila dne [datum] svůj obchodní název na společnost [právnická osoba] 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě vyhověl. Povinnost platit jízdné je jednou ze základních povinností cestujících, která plyne z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), a ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a ustanovení smluvních přepravních podmínek a tarifu dopravce. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky bylo posouzeno jako platné s odhledem na ust. § 1879 o.z. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za tři režijní paušály dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. 8. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Toto rozhodnutí obsahuje toliko zkrácené odůvodnění ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.