25 C 506/2022-13 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s.) domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč, když žalovaná dne [datum] ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem. 2. Žalovaná se ve lhůtě stanovené podepsaným soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] nevyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaná, které bylo výše citované usnesení doručeno spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s ust. § 115a o.s.ř., též se souhlasem strany žalující, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaná ve dnech tvrzených žalobkyní použila ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaná dosud žalobkyni dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 1 516 Kč nezaplatila. 5. Povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 za užití ust. § 1879 OZ a § 1970 OZ, dále pak (v případě použití autobusu) o ust. § 18a odst. 2, písm. a), c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, popřípadě (při použití trolejbusu) z ust. § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a to vždy ve spojení s ust. § 15, písm. b) vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a jednotlivými ustanoveními Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně. O příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu ust. § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud hodnotí jako platné, v souladu s ust. § 1879 a následujících OZ. 6. Soud v souladu s ustanovením § 150 o.s.ř. žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyní účtované náklady neshledal náklady účelnými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když neúčelnost postupu žalobkyně soud shledává v samostatném uplatnění u soudu každé z dílčích pohledávek právního předchůdce žalobkyně vůči žalovanému postoupených na nynější žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyni ničeho nebránilo zvolit hospodárnější postup a uplatnit veškeré takto nabyté pohledávky vůči žalovanému jedním návrhem. Za situace, kdy žalobkyni již v řízení vedeném u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] byly náklady řízení spojené s uplatněním jedné z těchto dílčích pohledávek již přiznány, není na místě žalobkyni opětovně tyto náklady přiznat i v dalším – tomto - řízení. 7. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.