27 C 230/2022-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5 070 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy nazvané Smlouva o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 600 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. V uvedeném usnesení byli účastníci vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zároveň byli soudem poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě k této výzvě soudu nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím, ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] smlouvu nazvanou Smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky zaplatit žalobci spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1 170 Kč do [datum]. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanou odměnou za jejich poskytnutí žalobci ve sjednané lhůtě nezaplatil. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 6. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou úvěru ve výši 3 600 Kč, dále dlužným poplatkem ve výši 1 170 Kč a smluvní pokutou ve výši 300 Kč. Žalobce dále požaduje také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč. 7. Právně byla věc posouzena podle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když smlouva, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena, je svou povahou smlouvou o úvěru. Na základě této smlouvy splnil žalobce svůj závazek a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaný svůj závazek z této smlouvy nesplnil, když poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nezaplatil. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl co do nároku žalobce na zaplacení částky 4 770 Kč sestávající se z žalobcem poskytnutých prostředků úvěru ve výši 3 600 Kč a administrativního poplatku ve výši 1 170 Kč. Žalobci byl přiznán i úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a to podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 citovaného zákona ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Soud však nevyhověl požadavku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení, resp.kapitalizované žalobcem ve výši 300 Kč, a taktéž soud nevyhověl požadavku žalobce na zaplacení částky 1 500 Kč představující součet žalobcem požadovaných paušálních poplatků za upomínky v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud má za to, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavíral z pozice spotřebitele, je třeba smluvní ujednání o povinnosti k úhradě paušálních poplatků za upomínky (navíc v takové výši) i k úhradě smluvní pokuty ve sjednané výši, posoudit jako zakázané ujednání ve smyslu § 1813 a následující občanského zákoníku, neboť tato ujednání zakládají významnou nerovnováhu v právech a povinnostech žalobce a žalovaného jakožto smluvních stran. Smluvní ujednání ohledně těchto žalobcem uplatněných nároků jsou podle názoru soudu nepřiměřená. S ohledem na výši poskytnutých prostředků úvěru (3 600 Kč) a sjednaného poplatku (1 170 Kč), je již úrok z prodlení v zákonné výši, který žalobce taktéž požaduje, dostatečnou motivací k vrácení prostředků úvěru. Rozumný a ve finanční tísni se nenacházející spotřebitel by na smluvní sankce ve formě shora uvedené smluvní pokuty a poplatků za upomínání podle názoru soudu nepřistoupil. To, že žalovaný takovým spotřebitelem nebyl, vyplývá jak z výše poskytnutého úvěru, tak i z krátké doby splatnosti, v níž byl žalovaný povinen dlužnou částku žalobci vrátit. Podle názoru soudu právní předchůdce žalobce spíše fakticky zneužil obtížného finančního postavení žalovaného jako svého klienta, který se snažil s pomocí poskytnutého úvěru řešit svou finanční tíseň. Nadto již sjednaný poplatek ve výši 1 170 Kč kryje zčásti jak náklady s administrací úvěru, tak i riziko jeho nesplacení. Poplatky na upomínání sjednané v celkové výši 1 500 Kč ani neodpovídají skutečným nákladům, které žalobce musel v souvislosti s takovými upomínkami vynaložit. Navíc se soudu nejeví ani jako účelně vynaložený náklad zasílání upomínek s odstupem pouhého jednoho týdne, jak bylo ve smlouvě sjednáno, stejně jako se soudu nejeví jako účelné zasílání upomínek v takovém množství. Zasíláním upomínek v takovém množství dochází pouze k umělému navyšování závazku žalovaného. Z výše uvedených důvodů soud nepřihlédl v souladu s § 1815 občanského zákoníku ke smluvním ujednáním ohledně smluvní pokuty a nákladů na upomínání v souvislosti s prodlením žalovaného za jednotlivé výzvy zasílané ze strany žalobce a ohledně těchto nároků podanou žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl procesně úspěšným, a proto má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, ovšem s ohledem na míru úspěchu pouze v poměrné výši. Náhrada nákladů řízení je celkem tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále odměnou za tři úkony právního zástupce žalobce provedené do podání žaloby po 200 Kč/úkon (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21% DPH. Žalobce byl ve věci úspěšným ze 72,6%, žalovaný z 27,4%, proto má žalobce nárok na 45,2 % z celkové částky náhrady nákladů řízení, tj. na částku 673 Kč O výši odměny právního zástupce a náhrady jeho hotových výdajů soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.