28 C 82/2022-44 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v katastrálním území Ledenice a příslušného podílu na společných částech domu v poměru [číslo], na parcele St. [anonymizováno], vše zapsáno v KN pro obec a [katastrální uzemí] na LV [číslo] to s odůvodněním, že žalobkyně se na základě smlouvy ze dne 25. 6. 2008 stala vlastníkem uvedené bytové jednotky, ale zástavní smlouvou ze dne 17. 12. 2013 zastavila předmětnou bytovou jednotku jako zajištění spotřebitelského úvěru ve prospěch zástavního věřitele [právnická osoba], načež dne 21. 7. 2014 vstoupila žalobkyně do insolvence a na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích jí bylo povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře. Zástavní věřitel svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou [anonymizováno] jako zajištěnou ve výši 485 549,73 Kč. Dne 20. 3. 2019 dal zástavní věřitel pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění, avšak ke zpeněžení po dobu trvání insolvence nedošlo. Dne 17. 1. 2020 vydal insolvenční soud usnesení č. j. [insolvenční spisová značka], v němž mimo jiné osvobodil žalobkyni od placení dluhu, které nebyly v oddlužení uspokojeny. Proti tomu usnesení nepodal zástavní věřitel odvolání, když nebyl vykonán jeho pokyn směřující ke zpeněžení předmětu sporu, usnesení tedy nabylo právní moci. Na zajištěného zástavního věřitele se dle ust. § 414 odst. 4 insolvenčního zákona ve znění ke dni zahájení insolvenčního řízení ([číslo]) v tomto konkrétním případě nevztahuje, neboť toto ustanovení zní, že při osvobození dlužníka podle odst. 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. V tomto smyslu znělo i poučení obsažené v uvedeném usnesení. Podle názoru žalobkyně se tedy osvobození žalobkyně jako dlužníka vztahuje i na pohledávku zástavního věřitele, neboť ten o zpeněžení požádal a ve smyslu zásady, že každý je strážcem svých práv, měl možnost domáhat se svého práva v insolvenčním řízení. Zástavní věřitel však na místo toho déle než jeden rok po skončení insolvence postoupil svou pohledávku na subjekt [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno], se sídlem [adresa], tedy mimo EU, který uzavřel smlouvu o nedobrovolné dražbě. [právnická osoba] se sídlem [adresa], dražbu provedl, ačkoliv neměl k dispozici žádný titul k provedení nedobrovolné dražby dle § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., tedy vykonatelný titul, neboť sice osvobozením od placení zbytku dluhů dle insolvenčního zákona nárok věřitele nezaniká, avšak pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spisové značky 29 Cdo 3509/2010). Žalovaná opírá svůj nárok o skutečnost, že vydražila byt ve vlastnictví žalované v nedobrovolné dražbě dne 18. 8. 2021, která však proběhla přesto, že žalovaná navrhla její zastavení a to především z důvodu, že žalovaná byla osvobozena v rámci svého insolvenčního řízení od placení neuspokojených pohledávek a dále proto, že navrhovatel dražby nebyl přihlášen do insolvenčního řízení. Za tohoto stavu, kdy podání podle obsahu bylo de facto návrhem na upuštění od dražby, měl dražebník postupovat podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných dražbách a dražbu neprovádět. Dražebník však nijak nereagoval, dražbu provedl a provedl i příklep. Žalobkyně v domnění, že dražba neproběhla, nečinila žádné kroky, až posléze byla uvědomena o příklepu a rozdělení výtěžku. O přechodu vlastnického práva katastrální úřad informoval dlužníka až přípisem ze dne 11. 11. 2021, který obdržel v době, kdy již nebyl prostor k podání žaloby na neplatnost dražby. Navíc dražebník nepoučil žalovanou jako vlastníka předmětu dražby o jejím právu podat takovou žalobu, toto poučení nebylo ani obsahem dražební vyhlášky a ani dalších navazujících dokumentů, čímž došlo ke zkrácení práv žalobkyně. Z těchto důvodů má žalobkyně za to, že nedošlo k zániku jejího vlastnického práva, a proto se domáhá určení, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky. 2. Žalovaná na výzvu soudu k žalobě ve vyjádření ze dne 18. 5. 2022 uvedla, že nárok žalobkyně na určení vlastnictví nemovitosti neuznává v celém rozsahu, neboť má primárně za to, že dražba byla provedena zcela legitimně, nicméně i kdyby soud dospěl k závěru opačnému, právo žalobkyně domáhat se neplatnosti dražby zaniklo uplynutím prekluzivní lhůty stanovené zákonem č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž soud si v tomto řízení nemůže sám posuzovat otázku platnosti provedené dražby jako otázku předběžnou. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že dražba neměla být provedena, neboť zástavní věřitel dal pokyn ke zpeněžení nemovitosti, a tedy je vyňat z výjimek, na které se nevztahuje osvobození žalobkyně od placení pohledávek stanovené usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], ve smyslu ust. § 414 insolvenčního zákona v době rozhodnutí o úplatku žalobkyně, žalovaná uvádí, že zástavní věřitel, společnost [právnická osoba], nikdy o zpeněžení předmětu zajištění nepožádala, když toto tvrzení není prokazováno ani v rámci žalobního návrhu žalobkyně. Žalovaná rovněž odkazuje na vyjádření žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 v postavení žalované v řízení vedeném u zdejšího soudu pod spisovou značkou 30 C 415/2021, ve kterém uvedla, že věřitel jako zajištěný po celou dobu trvání insolvenčního řízení nedal pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění a po celou dobu trvání nedošlo k postoupení pohledávky na navrhovatele dražby, což je v přímém rozporu s tvrzeními obsaženými v projednávané žalobě. Skutečností zůstává, že nemovitost nebyla v rámci insolvenčního řízení zpeněžena, zástavnímu věřiteli tak zůstalo zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení nemovitosti. Zástavní věřitel následně pohledávku vůči žalobkyni postoupil na [právnická osoba] [spisová značka] [anonymizováno], která navrhla provedení dražby nemovitostí. Dražba nedobrovolná byla následně provedená online na adrese [webová adresa] s tím, že vydražitelem se stala právě žalovaná. Žalobkyně v rámci žalobního návrhu uvádí, že navrhnul dražebníkovi zastavení dražby, na což dražebník nereagoval, k čemuž žalovaná uvádí, že nebyla účastníkem řízení o návrhu na zastavení dražby, nemá tedy k dispozici ani žádné podklady k tomuto řízení a nemůže se k tomu pro nedostatek důkazů žádným způsobem vyjádřit. Pokud jde o vykonatelnost exekučního titulu, a to rozsudku soudu, který incidenční spor rozhodoval a kterým byla přihlášená pohledávka označena za nevykonatelnou, žalovaná uvádí, že dané neznamená, že by nevykonatelnou skutečně pohledávka byla, resp. že by pozbyl exekuční titul vykonatelnosti pro futuro, když o přiložené pohledávce jako o nevykonatelné rozhodl soud výhradně pro účely rozhodování v incidenčním sporu ohledně otázky určení aktivní legitimace v incidenčním sporu, když sám soud konstatoval ve svém odůvodnění, že soud zjistil, že rozhodce vydal v přihlášce označený rozhodčí nález, avšak v rozhodčím spise absentují doručenky předmětnému rozhodčímu nálezu a není tak přezkoumatelné, zda tento rozhodčí nález byl doručen účastníkům řízení, tedy nevykonatelnost v tomto případě musela být bez ohledu na objektivní okolnosti případu konstatována, a to pro absenci prokázání doručení rozhodčího nálezu v incidenčním řízení, k čemuž věřitel nebyl již v samotném řízení po provedení přezkumu oprávněn. Jde-li o otázku možnosti domáhat se neplatnosti dražby, pak žalovaná nejprve odkazuje na ust. § 984 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že vlastnické právo nabyla v dobré víře za úplatu v provedené nedobrovolné dražbě nemovité věci, což je předmětem tohoto sporu. Ze strany žalobkyně nebylo dosud tvrzeno ani jakkoli prokazováno, že by žalovaná nebyla v rozhodné době v dobré víře. Nikdy nedošlo ze strany žalobkyně k tomu, aby se žalovaná bránila zápisu vlastnického práva žalovaná ve smyslu ust. § 986 odst. 2 OZ. Zákon o veřejných dražbách ohledně samotné provedené dražby nedobrovolné obsahuje ust., v rámci něhož je stanovená prekluzivní lhůta, po jejímž uplynutí nelze platnost dražby dále napadat, a to ust. § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, potom zaniká. Dražba se konala 18. 8. 2021, právo na určení neplatnosti dražby tak žalobkyně mohla jako dlužník tvrdící, že do jejích práv bylo d