16 C 190/2023-53 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 98 039,76 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, jeho čerpání započalo dne [datum]. Úvěr byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 126,61 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto byl celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Požadována je dlužná jistina ve výši 94 884,76 Kč, úroky ve výši 8 321,61 Kč, úroky z prodlení ve výši 4 890,46 Kč, poplatky za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 1 055 Kč, sankční poplatky ve výši 2 100 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 206,37 Kč od [datum] do zaplacení.. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] doručeným soudu téhož dne vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 678,58 Kč s tím, že žalovaný tuto částku dne [datum], tedy po podání žaloby uhradil 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na běžný účet žalovaného, jak vyplývá ze smlouvy a z výpisu z tohoto účtu. Z výpisu z tohoto účtu dále vyplývá, že žalovaný v období od [datum] do [datum] na svůj dluh uhradil celkem částku 34 480,52 Kč. Dne [datum], tedy po podání žaloby dne [datum], uhradil částku 2 678,58 Kč. 5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr ze dne [datum], které žalobce ověřoval. Žalobce dále kontroloval všechny dostupné údaje v interních a externích databázích, zejm. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd. Žalobce vypočítal disponibilní částku, a to tak, že od příjmů žalovaného odečetl splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Žalobce uvedl, že vycházel z čistého příjmu klienta 17 360 Kč, který ověřil z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce. Dále vyšel z toho, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů s tím, že podíl na nákladech na bydlení je 100 %. Dále žalobce zohlednil dosavadní interní splátky 1 366,23 Kč, dosavadní externí splátky 1 490 Kč a ostatní výdaje v částce 390 Kč s tím, že výsledná měsíční splátka úvěru 100 000 Kč byla ve výši 2 126,61 Kč. V neposlední řadě pak žalobce poukázal na to, že měl k dispozici transakční historii žalovaného z bankovního účtu u něj vedeného. 9. Žalobce na podporu svých tvrzení o posouzení úvěruschopnosti předložil výpisy z účtu žalovaného, vyjádření k posouzení úvěruschopnosti (včetně přílohy – soupis produktů žalovaného u žalobce), které je shodné se skutkovými tvrzeními žalobce uvedenými shora, a žádost žalovaného o úvěr. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobce je zřejmé, že žalobce toliko prověřil příjmy žalovaného. Stejné však nelze konstatovat v případě výdajů. Žalovaný ve své žádosti k výdajům uvedl pouze ostatní nezbytné měsíční náklady ve výši 390 Kč a splátky mimo MMB (žalobce) ve výši 1 490 Kč. Nejen že žalovaný neprověřil ani výši externích splátek úvěru žalovaného ani ostatní výdaje, navíc pokud poukazuje na to, že znal transakční historii žalovaného ohledně jeho běžného účtu vedeného žalobcem, pak z předložených výpisů vyplývá, že po odečtení výdajů od mzdy, která mu na tento účet byla skutečně poukazována, činil zůstatek na účtu řádově koruny, maximálně stokoruny (279 Kč v měsíci listopadu 2020). Pokud žalobce poukazuje na to, že ohledně výdajů vycházel z částek životního minima a normativních nákladů na bydle dle nař. vlády č. 409/2011 a § 26 zák. č. 117/1995 a výdajů deklarovaných žalovaným, pak součet těchto částek (3 410 + 8 932 + 390 + 1 490 + 1 366) činí 15 588 Kč a při výši splátky dle posuzované úvěrové smlouvy v částce 2 126,61 Kč a příjmu žalobce 17 360 Kč nemohl žalobce dospět k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy s žalovaným řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. To má za následek, že uzavřená smlouva [číslo] je absolutně neplatná. (§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. V této souvislosti soud odkazuje také na rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 10. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků vrácených původnímu věřiteli formou uhrazených splátek. Jak popsáno shora, částka 100 000 Kč byla žalovanému převedena na jeho běžný účet dne [datum]. Žalovaný na splátkách uhradil částku 37 159,10 Kč. Z této částky bylo 2 678,58 Kč zaplaceno až po podání žaloby a žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět, když soud postupem podle § 96 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Výše bezdůvodného obohacení je tedy vyčíslena částkou 62 840,90 Kč. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému zaplatit žalobci tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když žalobce vyzval prokazatelně žalovaného k vrácení dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], která mu byla odeslána poštou dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího lístku. V souladu s § 573 se má za to, že výzva došla žalovanému dne [datum], následující den tak nastalo prodlení žalovaného. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř ve spojení s § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., když žalobce byl v řízení úspěšný ohledně výše uplatněného nároku ze 67 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného z 33 %. Proto soud uložil žalovanému nahradit náklady řízení v rozsahu 34 % (67% - 33%). Náklady řízení žalobce tvoří odměna jeho právního zástupce a náhrada jeho hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 5 060 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalob