25 C 536/2022-80 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 56 902 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou, jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 43 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě, ve výši nominální úrokové sazby 64,6 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách, ve výši 2 518 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem leden 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení smíru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s bodem 6.3 citované smlouvy. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně na dlužnou částku specifikovanou v žalobě v článku III. ničeho neuhradila. 2. Žalovaná skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala, vysvětlila toliko, že jako dlužník skutečně uzavírala se žalobkyní předmětnou smlouvu o úvěru, když ručení za splnění jejího závazku vyplývajícího z úvěrové smlouvy převzal manžel. Žalovaná spolu s manželem pak poskytla žalobkyni údaje o výši jejich tehdejších příjmů. Žalovaná vyjádřila vůli splácet dlužnou částku žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč. 3. Žalobkyně návrh žalované v tomto směru akceptovala. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 5. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že k vyplacení úvěru – poukázání částky 43 000 Kč na účet žalované označený ve smlouvě, ze strany žalobkyně došlo ke dni [datum]. [jméno] žalobkyně připouští, že do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila 3x částku ve výši 2 518 Kč, a to ve dnech [datum], [datum] a dne [datum]. Po zesplatnění úvěru pak uhradila žalovaná žalobkyni další částku ve výši 1 000 Kč, a to dne [datum] Celkem tak žalovaná žalobkyni již zaplatila částku 8 554 Kč. Zbývající poskytnutou částku ve výši 34 446 Kč z poukázané částky žalovaná žalobkyni dosud nevrátila. 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]: [obec a číslo]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). 13. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlížením do veřejných rejstříků NRKI (nebankovní registr klientských informací) a [příjmení], což i doložila. Dále žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z prohlášení žalované. Ověřila si pouze její příjmy (z doloženého výpisu z účtu obsahujícího pouze připsání 4 příjmů žalovaného). Z prohlášení klienta a z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná mezi příjmy uvedla pravidelný měsíční příjem – mzdu ve výši 18 000 Kč (doloženo výpisem z účtu, a to v částce 18 000 Kč za měsíce září až prosinec 2021). Výpis z účtu kromě příjmů žalované neobsahuje žádné další relevantní položky (zejména výdaje). Žalovaná mezi své výdaje uvedla životní minimum ve výši 3 860 Kč a 3 000 Kč platbu nájemného a inkasa. Žalobkyní byly volné prostředky žalované vyhodnoceny na 10 140 Kč. 14. Soud zjistil, že ohledně výdajů si žalobkyně žalovaným tvrzené údaje nikterak neověřovala, a to i přesto, že údaje v prohlášení klienta (žalované) vyvolávají na první pohled pochybnosti, zejména pokud jde o náklady na bydlení a inkaso uváděné ve výši 3 000 Kč. 15. Z těchto podkladů nemohl věřitel (žalobkyně) dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně. 16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 34 446 Kč) dle § 2991 a § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. 17. Soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. stanovil žalované splnit uloženou peněžitou povinnost v pravidelných měsíčních splátkách v souladu se shodným návrhem obou stran odrážejícím reálnou schopnost žalované se postupnými úhradami dluhu vůči žalobkyni zhostit. 18. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky nelze úspěšně uplatnit. Soud proto žalobu ve zbývající části, a to ohledně zbývající jistiny žalované pohledávky ve výši 22 456 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení nad rámec výše úroku přiznaného a ohledně sjednaného úroku v plné výši, jako nedůvodnou zamítl. 19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ustanovení § 1