27 C 268/2023-43 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 154 576 Kč představující nevypořádané nároky ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a to ze smlouvy nazvané„ Smlouva o zápůjčce [číslo]“ ze dne [datum] a dále ze smlouvy nazvané„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět pokud jde o nároky uplatněné z titulu smlouvy nazvané„ Smlouva o zápůjčce [číslo]“, tj. co do částky ve výši 17 783 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 4 506,26 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 678,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 170,87 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 170,87 Kč od [datum] do zaplacení. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby byla skutečnost, že žalobci se nepodařilo dohledat smlouvu [číslo]. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo řízení zastaveno v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. co do částky ve výši 17 783 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 4 506,26 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 678,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 170,87 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 170,87 Kč od [datum] do zaplacení. 4. Předmětem posouzení soudu tak zůstal pouze nárok uplatněný žalobcem ve výši 136 793 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy nazvané„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne [datum]. 5. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace požadované a získané od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek, výše jejího měsíčního příjmu činí 44 825 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Majetková situace uvedená žalovanou v žádosti byla právním předchůdcem žalobce ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, jímž bylo zjištěno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Podle tvrzení žalobce uhradila žalovaná z titulu smlouvy ze dne [datum] částku celkem ve výši 21 048 Kč. 6. Žalovaná uvedla, že s dluhem souhlasí, s ohledem na svou tíživou finanční situaci požádala o umožnění splátek. Žalovaná dále uvedla, že je v pracovní neschopnosti kvůli rizikovému těhotenství, poté bude pobírat jen rodičovský příspěvek ve výši cca 10 000 Kč měsíčně. 7. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 78 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s odměnou za jejich poskytnutí ve výši 79 841 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 262 Kč. Část poskytnutých prostředků na základě smlouvy o úvěru (konkrétně částka 22 165 Kč) byla podle smlouvy určena na zaplacení dlužného zůstatku z jiné smlouvy o úvěru (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalovanou). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v Zákaznické kartě- žádosti o spotřebitelský úvěr, z níž vyplývá, že žalovaná bydlí jako spolubydlící, je zaměstnána, její příjem ze zaměstnání činí 14 825 Kč měsíčně, jako další čisté příjmy domácnosti žalovaná uvedla částku 30 000 Kč, jako odhadované měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 3000 Kč. Příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami (zjištěno ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Příjem žalované ze zaměstnání činil za měsíc srpen 2019 částku 14 164 Kč a za měsíc září 2019 částku 15 541 Kč (zjištěno z výplatní pásky žalované za měsíc srpen 2019 a za měsíc září 2019). Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr nevyplývá, že a jakým způsobem byla právním předchůdcem žalobce ověřena výše měsíčních výdajů uvedených žalovanou. Žalovaná z titulu výše uvedené smlouvy uhradila částku 21 048 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k této). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalované). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání). 8. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 10. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Soud žalobce poučil v souladu s §118a o.s.ř. o tom, že je potřeba doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, jakým způsobem byly zkoumány měsíční výdaje žalované v době uzavření smlouvy o úvěru. Žalobce k tomuto žádná další tvrzení neuvedl, důkazy neoznačil. Podle názoru soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že právním předchůdcem byl zjištěn a ověřen pouze příjem žalované ve výši cca 15 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, tak zde vůbec nelze konstatovat, že tyto byly ověřeny a že se právní předchůdce žalobce pouze nespolehl na informace sdělené žalovanou. Pokud se právní předchůdce žalobce pouze spokojil se sdělením žalované ohledně výše měsíčních výdajů, tak nelze konstatovat, že by posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Navíc je nutné zdůraznit, že ze smlouvy o úvěru vyplývá, že část prostředků byla žalované poskytnuta na splacení jiného úvěru. Za situace, kdy byly prostředky úvěru žalované poskytnuty v době, kdy již měla jiné závazky, bylo na místě zabývat se o to důkladněji tím, zda celková majetková situace žalované umožňovala splácení dalšího úvěru. 11. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 záko