28 C 169/2022-81 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitosti v [katastrální uzemí] u [obec], [územní celek] u [obec], vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na LV [číslo] to v hranicích pozemku vymezených stávajícím, 48 let starým oplocením a zároveň byla žalované uložena povinnost nahradit žalobci náklady tohoto řízení, přičemž návrh odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku o výměře 823 m2, který je označen jako pozemková parcela [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], a to na základě darovací smlouvy, která byla uzavřena notářským zápisem dne 13. 2. 1987 mezi žalobcem a jeho nezletilým bratrem [jméno] [celé jméno žalobce] na straně obdarovaných a rodiči [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na straně darujících, přičemž polovinu tohoto domu s pozemkem žalobci poté daroval bratr [jméno] [celé jméno žalobce] darovací smlouvou ze dne 21. 6. 2004. Žalobce tento pozemek po celou dobu užíval, což spočívalo zejména v užívání oplocené zahrady, její obdělávání a úpravy. Žalobce byl po celou dobu přesvědčen, že je výše uvedený pozemek v jeho výlučném vlastnictví. Rodiče žalobce nabyli vlastnictví k pozemku na základě práva stavby podle rozhodnutí Odboru územního plánování a architektury Městského národního výboru [obec] z 22. 10. 1974 zn . ÚTA 4862/74-328 o povolení stavby a rozhodnutí téhož orgánu ze dne 7. 11. 1977 zn . ÚTA 4026/77-328. K zastavěné ploše [číslo] ostatní ploše [číslo] bylo pro vlastníky stavby zřízeno právo osobního užívání dohodou ze dne 2. 10. 1974 zn. R II [číslo] a toto právo s vlastnictvím stavby bylo zapsáno v evidenci nemovitostí u SG [obec] na [list vlastnictví] pro obec České Budějovice, katastrální území České Budějovice 5. Dům byl postaven rodiči žalobce podle stavebního povolení v roce 1974, v té době byla stavba ulice [obec] pouze ve stádiu projektové dokumentace včetně inženýrských sítí. Založení novostaveb domů se tedy provádělo podle výkresů uložených na stavebním úřadu a podle vytýčení a vykolíkování pozemků pracovníky Geodezie [obec] na stávající louce. Podle těchto osazených kolíků – hranic jednotlivých pozemků se provedlo individuální oplocení a následně i vybudování ulice [obec] investicí Městského národního výboru [obec]. Po celou dobu existence vlastnictví pozemku nebyla vznesena ze strany Městského národního výboru [obec] ani [stát. instituce] u [obec] žádná připomínka či pochybnost o správnosti vytýčených pozemků Státní geodezií v roce 1974 a tedy nikdo ze stavebníků nepředpokládal, že by užívání pozemků v tomto skutečném stavu nebylo oprávněné. Rovněž rodiče žalobce a následně i žalobce sám jako právní nástupce vlastníků neměl žádnou pochybnost o oprávnění k užívání pozemku v jeho vytýčených hranicích a tedy nepovažoval nikdo z nich za potřebné je jakkoliv revidovat. Je evidentní, že pozemek byl a je užíván 48 let v dobré víře, že vlastníkům patřil. Dne 7. 3. 2022 žalobce obdržel dopis č. j. 217/2022 od [stát. instituce] u [obec], jímž ho starosta obce informuje, že plot rodinného domu žalobce na adrese [obec a číslo] zasahuje do obecního pozemku v ulici [obec] a tedy žalobci nabízí odkup této části pozemku. Žalobce na tento dopis odpověděl dne 9. 3. 2022 v tom smyslu, že si není vědom pochybení v umístění svého oplocení, a to zejména proto, že se jeho provedení řídilo umístěním kolíků pracovníky Geodézie [obec] a do současné doby neměl nikdo podezření, že by bylo provedeno nesprávně. Informace starosty obce, že se nepřesnosti v ohraničení jednotlivých parcel objevují po současném digitálním měření v mnoha případech v celém území svědčí o zřejmě nedokonalém měření v tehdejší době, což ale nemůže mít za následek vyvolání majetkových přesunů a dodatečných odkupů nepřednostních výměr pozemků. Všichni takto postižení vlastníci pozemků, stejně jako žalobce, tak svá práva nabývají vydržením práva podle občanského zákoníku. Žalobce má po celou dobu za to, že užívá pozemek žalovaného jako pozemek vlastní, přičemž přesvědčení plyne také z jeho jednání, kdy se o oplocený pozemek staral v dobré víře, že je součástí pozemku parc. [číslo]. Žalobce nebyl žalovaným nikdy předtím nařčen či upozorněn na výkon vlastnického práva, které mu nepřísluší. Žalobce poté odkazuje na ust. § 1089 odst. 1 občanského zákoníku, rovněž na ust. § 992 odst. 1 občanského zákoníku a dále na ust. § 1090 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Závěrem uvádí, že se tedy stal vlastníkem zmíněného pozemku z titulu vydržení. 2. Žalovaná na výzvu soudu k podané žalobě uvedla, že podle jejího názoru nelze takto podané žalobě vyhovět, neboť oplocení nemovitostí zapsaný na [list vlastnictví] je částečně vedeno přes pozemek par. [číslo] ve vlastnictví [územní celek] u [obec] a žalobce již je vlastníkem pozemků zapsaných na [list vlastnictví], jejichž výměry jsou dané a nelze je podle žalované rozšiřovat rozhodnutím soudu v tomto řízení. Žalobce navíc v čl. 1 žaloby uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 823 m2, což není pravda, neboť podle výpisu z katastru nemovitostí je součet výměr obou pozemků celkem 706 m2. Pokud se týká části pozemku parc. [číslo] o předpokládané výměře 14 m2, která se nachází za oplocením zbudovaným mezi pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] tak tato část pozemku parc. [číslo] po celou dobu, která je zmiňována v žalobě, je a byla ve výlučném vlastnictví žalované, není tedy pravdou, že by se žalovaná o vlastnictví této části pozemku nezajímala, o čemž svědčí přípis žalované ze dne 23. 2. 2022, který žalobce připojil k důkazu. K dalším okolnostem ohledně stavby oplocení pozemku či k okolnostem ohledně nabývání vlastnického práva k nemovitostem k rodině žalobce se žalovaná prozatím nevyjadřuje, neboť žalobce tato svá tvrzení zatím nijak nedokládá a nelze tedy nijak ověřit jejich pravdivost. Závěrem pak žalovaná navrhuje, aby soud s ohledem na to, že uplatněný nárok neuznává, žalobu zamítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 3. Žalobce v replice ze dne 15. 7. 2022 uvedl, že odmítá tvrzení žalované o tom, že takto podané žalobě nelze vyhovět a že výměry předmětných pozemků jsou dané a nelze je v tomto řízení rozšiřovat rozhodnutím soudu. Žalobce odkazuje na princip institutu vydržení, jehož se svou žalobou domáhá. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 837/98 ze dne 17. 11. 1999, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]. Podle tohoto rozhodnutí pro naplnění podmínek oprávněné držby není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytyčení jeho hranice. Chybně uvedený součet výměr žalobcových pozemků, kdy namísto 706 m2 uvedl 823 m2, žalobce uznává jako svou chybu, avšak pro podstatu tohoto sporu považuje správnost tohoto údaje za nevýznamnou. 4. Soud ve věci nařídil jednání na 29. 9. 2022, ke kterému předvolal žalobce a žalovanou. Přípisem ze dne 19.9.2022 oznámil převzetí právního zastoupení žalované advokát Mgr. et. Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], který požádal soud o odročení nařízeného jednání. Soud vyrozuměl oba účastníky o odročení jednání na 12.12.2022. 5. Při jednání dne 12. 12. 2022 se soud pokusil o smírné vyřešení sporu, avšak neúspěšně. Po zahájení jednání a provedení listinných důkazů soud poučil účastníky o zákonné koncentraci řízení a zároveň podle ust. § 118 odst. 1, 3 OSŘ žalobce vyzval k doplnění tvrzení a k označení důkazů, zejména pak k přesné identifikaci předmětné části pozemku a předložení schváleného geometrického plánu se současnou úpravou žalobního petitu. Soud účastníky zároveň poučil o platné právní úpravě a rovněž o tom, že podle ust. § 994 OZ se držba považuje za poctivou, ledaže bude prokázán opak. Soud žalovanou vyzval, aby v případě, že tvrdí, že se na straně žalobce a sporné části pozemku nemůže jednat o poctivou držbu, doplnila tvrzení, aby bylo zřejmé, od kdy a na základě jaké okolnosti se jedná o nepoctivou držbu, tedy že žalobce, případně jeho právní předchůdci nebyli od určitého data a na základě jaké skutečnosti v dobré víře o poctivé držbě předmětné části pozemku, současně aby o tom žalovaná označila důkaz, neboť na základě výzvy žalované ze dne 23. 2. 2022 a ani dalších již provedených listinných důkazů nemá soud za prokázané, že žalobce by nebyl před datem doručení této výzvy ze dne 23. 2. 2022 v dobré víře o poctivé držbě předmětné části pozemku. Zároveň byla žalovaná soudem vyzvána, aby v případě, že namítá i pravost držby ve smyslu ust. § 1090 OZ, doplnila tvrzení tak, aby bylo zřejmé, na základě jakých skutkových okolností dovozuje nedostatek pravosti držby na straně žalobce a aby o tom současně soudu předložila důkazy, resp. takové důkazy označila. Žalovaná byla soudem upozorněna na procesní následky nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů, a to v podobě tzv. neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Oběma účastníkům byla shod