36 C 26/2023-29 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, jíž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky banky, a na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne, tedy dne [datum], dále uzavřela se žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro jeho poskytnutí, bylo poskytnutí kontokorentního úvěru dne [datum] bankou schváleno a žalovanému umožněno úvěr čerpat z účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly podmínky banky pro poskytnutí kontokorentu. Žalovaný tyto podmínky porušil a dne 6. 3. 2023 došlo k jeho zesplatnění. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným do zesplatnění kontokorentu ve výši 982,91 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků od 1. 12. 2022 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zasplatnění, tedy do dne 5. 3. 2023, dále žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 15 % ročně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru od 3. 4. 2023 a dále smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 3. 2023 do 2. 4. 2023, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení. Dále žádala zaplacení částky 567,52 Kč, jež zahrnuje nezaplacený měsíční poplatek za výběr z bankomatu dle platného ceníku banky, když tento poplatek ve výši 100 Kč, který byl naúčtován dne 31. 12. 2022, byl ponížen o nevyčerpanou část listiny kontokorentu ve výši 32,48 Kč, a dále zahrnuje nezaplaceným nákladům účelně vynaložené žalobkyní na vymáhání dluhu po žalovaném, kterého nejprve kontaktovala telefonicky, poté prostřednictvím internetového bankovnictví, emailem a SMS zprávami a to ve výši 500 Kč Tyto náklady byly naúčtovány žalovanému dne 13. 2. 2023 žalovaný na dluh nic neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den 15. 9. 2023, z účasti na jednání se žalobkyně omluvila. Žalovaný, který se k jednání soudu dostavil, žádné námitky proti uplatněnému nároku neměl a uvedl, že dluh neuhradil, protože neměl dostatek finančních prostředků. I v současné době je nezaměstnaný, veden na úřadu práce a bez příjmu. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, jež k žalobě doložila žalobkyně a zjistil z nich následující skutkový stav: 4. Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky banky, a na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Následujícího dne byl mezi účastníky sjednán dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný dne [datum] požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč a žalobkyně mu umožnila úvěr čerpat z účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly podmínky banky pro poskytnutí kontokorentu, které žalovaný porušil, žalobkyně v důsledku toho dne 6. 3. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě, včetně sjednaného smluvního úroku a poplatků. Před podáním žaloby žalobkyně k úhradě dluhu znovu vyzvala a stanovila mu lhůtu do 15.3.2023. 5. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust.se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti. 9. V dané věci se proto soud zabýval tím, zda žalobkyně jako věřitel splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu, a dospěl k závěru, že svým povinnostem nedostála. 10. Soud v tomto ohledu zjistil, že ohledně příjmů i výdajů si žalobkyně žalovaným tvrzené údaje nijak neověřila. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně tedy pouze z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný, tedy že jeho příjmy činí 25 000 Kč, jeho pravidelné výdaje a náklady na bydlení pak ani nezjišťovala a vycházela toliko ze statistického modelu, že se jedná o částku 3 410 Kč. Žalobkyně pouze ověřila, že se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru tzv.“ sankčních seznamů“ apod. 11. Postup žalobkyně coby poskytovatele úvěru v dané věci, kdy toliko nahlédla do veřejně dostupných registrů a od žalovaného zjistila informace týkající se jeho měsíčních příjmů není sám o sobě dostačující, když tyto skutečnosti nijak neověřila; k jednání soudu se pak nedostavila, proto nemohla být ani poučena o tom, že v tomto ohledu důkazní břemeno neunáší. Přitom i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o úvěru tedy soud shledal s ohledem na výše uvedené neplatnou. 12. Žalobkyni v důsledku výše uvedeného vznikl tedy pouze nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, který žalovanému poskytla, tedy částky 20 000 Kč. Převzal -li totiž žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinen tuto částku vrátit ve smyslu ust. § 29991 a § 29993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. Ostatní nároky žalobkyní uplatněné v žalobě (poplatky, náklady na vymáhání dluhu, smluvní úrok), kromě zákonného úroku z prodlení, který žalobkyni náleží dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 16.3.2023, kdy uplynula žalovanému žalobkyní stanovená lhůta k úhradě dluhu na základě předžalobní výzvy, žalobkyni však v daném případě nelze přiznat a soud proto žalobu ve zbylé části zamítl. 13. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci pokud jde o žalovanou jistinu dluhu úspěšná a náleží jí proto proti žalovanému náhrada nákladů, které v tomto řízení vynaložila. Jedná se pak o zaplacený soudní poplatek ve výši 823 Kč.