21 C 312/2024-35 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) s žalovaným smlouvu o (spotřebitelském) úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný peněžní prostředky čerpal, sjednané splátky však neuhradil včas, a to do , datum, . Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu, úrok (poplatek) a úrok z prodlení.2. Žalovaný připustil, že udělal chybu. Má za to, že musí dluh zaplatit.3. Soud předem dalšího posouzení uvádí, že předmětem řízení je pohledávka (jistina) ve výši , částka, . Ve zbytku se jedná o jeho příslušenství (viz § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). To platí i pro „poplatek“ ve výši , částka, . Protiplnění za poskytnuté peněžní prostředky totiž není ničím jiným než úrokem (viz § 497 ve spojení s § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).4. Soud dále úvodem zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek z , datum, , včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávek z , datum, , včetně podacího lístku).5. Následně soud věc posoudil. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Proto ji zamítl.6. Již z žalobních tvrzení je na první pohled zcela zřejmé, že je žalobní nárok promlčen: promlčecí lhůta (doba) počala běžet , datum, (viz bod 1 výše) a uplynula , datum, (§ 101 občanského zákoníku ve spojení s § 262 odst. 4 obchodního zákoníku). K promlčení soud zcela výjimečně přihlédl nikoliv k námitce strany žalované (dlužníka; § 100 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku), nýbrž z moci úřední (ex offo).7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně zneužila právo na poskytnutí ochrany zjevně promlčené pohledávce, proti níž žalovaná strana nevznese námitku promlčení. Proto ji tuto ochranu neposkytl: k promlčení přihlédl z úřední povinnosti a žalobě nevyhověl (§ 100 odst. 1 věta první občanského zákoníku).8. Již jen s ohledem na dobu, která uplynula od skončení promlčecí lhůty (viz bod 6 výše), a na výši žalobou uplatněného příslušenství (úroků a úroků z prodlení), které násobně převyšují poskytnutou jistinu (viz žaloba), odporuje uplatnění žalobního nároku pravidlům slušnosti a poctivosti. Je vyloučeno, že žalobkyně při podání žaloby počítala s vedením sporu mezi uvážlivě jednajícími osobami. Naopak musela předpokládat, že žalovaná strana z důvodu slabého postavení – nezkušenosti, rozumové slabosti či lehkomyslnosti – buď zůstane zcela pasivní, nebo se (stejně jako v projednávané věci) její aktivita bude míjet s účelným bráněním práva (třebas proto, že je mylně přesvědčena o tom, že jí nezbývá nic jiného než dluh splnit). Jinak řečeno: věděla-li by žalobkyně, že se postaví uvážlivě jednající osobě, nikdy by spor nevyvolala.9. Současně soud nepochybuje, že jednání žalobkyně bylo úmyslné. Pohledávku nabyla v době, kdy již byla promlčena, čehož si musela být jako profesionálka (podnikatelka) vědoma. Zároveň je soudu z úřední činnosti známo, že takto žalobkyně postupuje systematicky: jen před senátem 21 C Okresního soudu v , adresa, vede několik obdobných řízení (např. pod sp. zn. , spisová značka, nebo pod sp. zn. , spisová značka, ).10. Žalobkyně tedy zneužila slabosti žalovaného, který je slabší smluvní stranou (spotřebitelem). Významné je též to, že se v projednávané věci jednalo o spor ze spotřebitelského úvěru. V této oblasti je totiž principu ochrany spotřebitele přikládán obzvláštní význam. Soudní dvůr Evropské Unie zdůrazňuje, že zde nelze vázat ochranu spotřebitele na jeho znalosti a aktivitu, neboť existuje „nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně“ (viz rozsudek z , datum, , OPR-, právnická osoba, ., C-679/18); byť byl tento závěr formulován na půdorysu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, lze jej vnímat jako (obecně uplatnitelný) projev principu ochrany spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěrování.11. V podrobnostech soud dále odkazuje na argumentaci in TICHÝ, J. Soudní vymáhání promlčených pohledávek ze spotřebitelských smluv, Právní rozhledy, č. , hodnota, , ročník 2024, str. 193 a násl. S argumentací uvedenou v tomto textu se ztotožňuje.12. Pro úplnost soud dodává, že provedl i další žalobkyní označené důkazy (viz protokol o jednání z , datum, ), neučinil z nich však žádná skutková zjištění.13. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši , částka, (viz čl. 10 a 16 spisu). Správně mělo být zaplaceno , částka, . Základ poplatku v projednávané věci totiž netvoří (ani) úrok („poplatek“) ve výši , částka, (viz též bod 3 výše), neboť jde o příslušenství, které není samostatným předmětem řízení (§ 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Přeplatek tedy činí , částka, . Tato částka bude žalobkyni vrácena (§ 10 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích) ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích) k rukám jejího zástupce.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady (odpovídající účelnému bránění práva) nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.