27 C 356/2023-26 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 14 214,28 Kč představující dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, částku 2900 Kč představující nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru a částku 165 Kč představující poplatek za službu„ Presto“. Dále se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci smluvní pokutu vyčíslenou ve výši 1149,28 Kč (jedná se o smluvní pokutu sjednanou mezi účastníky ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum]), a dále žalobce požadoval úrok z prodlení z částky 13 065 Kč v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Shora uvedené nároky uplatnil žalobce z titulu nevypořádaných závazků ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum]. Žalobce dále uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, nahlédl do databází (NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), s tím, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Žalobce také uvedl, že vycházel z informací získaných od žalovaného, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje, případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Výše žalobcem ověřeného příjmu žalovaného činila 26 111 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 2 900 Kč, a poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, to vše do [datum] (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, všeobecných podmínek a Sazebníku). Žalobce poskytl žalovanému prostředky v souladu se smlouvou ve výši 10 000 Kč dne [datum] na bankovní účet vedený na jméno žalovaného (zjištěno ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši 26 111 Kč měsíčně (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikace příjmu). Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný žije sám, má další závazky, které splácí částkou ve výši 2000 Kč měsíčně, hradí náklady spojené s bydlením ve výši 5 000 Kč měsíčně a má tzv.ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum]). 4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 6. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že žalobce uzavíral smlouvu o úvěru s žalovaným v době, kdy žalovaný již měl jiné závazky, na které splácel částku 2 000 Kč. Bylo tedy na místě o to důkladněji zkoumat, zda je žalovaný schopen spolu s již existujícími závazky hradit ještě závazek další. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce zjistil a ověřil, že měsíční příjem žalovaného činil v době uzavření předmětné smlouvy částku 26 111 Kč. Z provedeného dokazování však již nelze učinit závěr o tom, zda a jakým konkrétním způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. Navíc částka 5 000 Kč měsíčně na výdaje spojené s bydlením a částka 2 000 Kč měsíčně na tzv. ostatní zbytkové výdaje (tedy pravděpodobně výdaje spojené s ošacením a stravou) se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně skutečnosti, jakým konkrétním způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. K tomu soud dodává, že pakliže se žalobce ohledně výše měsíčních výdajů spolehl pouze na sdělení žalovaného, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. 7. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že byly ověřeny měsíční výdaje žalovaného natolik dostatečně, aby bylo možné dospět k závěru, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, když žalovaný z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce neuhradil ničeho. Žalovaný tvrzení žalobce nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 10 000 Kč jakožto žalovanému poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky (tj. pro sjednané poplatky a smluvní pokutu) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. 8. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně doplnění příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, resp. pro konstatování, že žalovaný je schopen zaplatit žalobcem poskytnutou jistinu v klasické lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 o.s.ř.. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení lhůty k plnění vy