14 C 39/2026-30 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 11 444,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky od 14. 10. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným dne 22. 11. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 58,97 % ročně splatit formou 48 pravidelných měsíčních splátek do dne 9.12.2027. Smluvní úrok žalobkyně požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do data jeho zesplatnění, tedy za období od 22. 11. 2023 do 13. 10. 2024 v kapitalizované výši 5 266,91 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani k výzvám právní předchůdkyně žalobkyně, ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně. Celková výše pohledávky po zohlednění případných dílčích plateb žalovaného ve výši celkem 3 822 Kč činí celkem 11 444,91 Kč se splatností nejpozději dne 13. 10. 2024. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl nadepsaným soudem usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. EPR 2378/2026-8 zrušen a účastníci byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zároveň byli poučeni, že pokud se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Dne 22. 11. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, IČO , IČO, , za užití prostředků komunikace na dálku a verifikačního kódu se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednaným úrokem ve výši 58,97 % ročně formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 546 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2023, oznámení o schválení úvěru a kopie dokladu totožnosti). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace o nabízeném úvěru v předsmluvním formuláři. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila na základě uzavřené smlouvy dne 22. 11. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, částku 10 000 Kč. K prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně označila k důkazu výpisy z bankovního účtu žalovaného a výpisy z registru SOLUS a NRKI, ze kterých soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o úvěr neměl žádné dluhy po splatnosti. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně jeho dluh okamžitě zesplatnila dopisem ze dne 13. 10. 2024 (zjištěno z oznámení ze dne 13. 10. 2024). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 5. 4. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího lístku). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 včetně příloh, společného prohlášení stran o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 5. 4. 2025 má Z odpovědi na žádost o součinnost ze dne 16. 3. 2025 , právnická osoba, . má soud za prokázané, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který byla v uvedeném období připsána příchozí platba ve výši 10 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně pod VS: , var. symbol, , jak vyplývá také z dokladu o vyplacení úvěru potvrzujícího platbu ze dne 22.11.2023.6. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně však soudu k jeho výzvě dostatečně nedoplnila žádná tvrzení ani nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Pro případ, že by soud neměl za prokázaná tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně v návrhu uvedla, že je na místě, aby soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Právně byla věc posouzena podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, když žalobkyně k výzvě soudu dostatečně nedoplnila tvrzení ani nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s náležitou odbornou péčí. Žalobkyně soudu neuvedla žádná konkrétní tvrzení o tom, jak byla ověřována schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr právní předchůdkyní žalobkyně, pouze k důkazu označila výpisy z účtu žalovaného a výpisy z registru SOLUS a NRKI. Z výpisů z registrů, které soud provedl k důkazu, bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době uzavírání smlouvy o úvěru žádné dluhy po splatnosti. V rozhodované věci však nebylo možné učinit žádné konkrétní závěry o úvěruschopnosti žalovaného na základě předložených výpisů z účtu. Z nařízeného jednání soudu se žalobkyně omluvila, a proto jí soudem nemohlo být v tomto směru uděleno ani poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k prokázání náležitého ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila žádné další důkazy, ani neuvedla žádná další tvrzení. Z výsledků lustrace v NRKI a registru SOLUS je zřejmé, že se žalobkyně zabývala pouze závazky žalovaného vyplývajícími z úvěrových registrů, nijak se blíže nezabývala skutečnými výdaji žalovaného na živobytí, ani porovnáním zjištěných měsíčních výdajů žalovaného s jeho ověřenými příjmy. Právní předchůdkyně žalobkyně nedisponovala dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného, když