25 C 65/2026-123 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.4. 2026 se žalobkyně proti žalované původně domáhala zaplacení částky 132 113 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13.3.2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 44 400 Kč.2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně podáním doručeným soudu dne 11. 5. 2026 žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nároku č. , hodnota, specifikovaného v bodě I čl. IV. žalobního návrhu co do částky ve výši 15 764 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 764 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, nároku č. , hodnota, specifikovaného v bodě I čl. IV. žalobního návrhu co do částky ve výši 1 766,32 Kč a nároku č. , hodnota, specifikovaného v bodě I čl. IV. žalobního návrhu co do úroku ve výši 65,21 % ročně jdoucího z částky 97 369,97 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 s odůvodněním, že žalobkyně se rozhodla vzít částečně žalobu zpět a ponížit prostřednictvím žalobního podání požadovanou výši smluvního úroku o 65,21 %, tedy ze 73,37 % na 8,16 % a dále se žalobkyně rozhodla vzít částečně zpět i smluvní pokutu a ponížit ji tak, jako by úvěr byl poskytnut na 8,16 % ročně, tedy z částky 12 892,32 Kč na 11 126 Kč.3. Předmětem řízení tak zůstal žalobkyní uplatňovaný nárok proti žalované na zaplacení pohledávky ve výši 103 457 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 103 457 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 11 126,30 Kč, úroku ve výši 8,16 % ročně jdoucího z částky 97 369,97 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 a úroku ve výši 11,5 % ročně jdoucího z částky 97 369,97 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč.4. Jelikož žalobkyně vzala za řízení žalobu zčásti zpět, soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby shora řízení zastavil.5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala neplatnost smlouvy č. , hodnota, ze dne 13. 3. 2025, jejíž uzavření se žalobkyní potvrdila. Důvody neplatnosti žalovaná spatřovala v nedostatku řádného posouzení úvěruschopnosti žalované při sjednávání této smlouvy. Žalovaná odkázala na své současné příjmové, sociální a majetkové poměry, dle kterých není schopna splácet nesplacenou jistinu úvěru v částkách vyšších než 1 000 Kč měsíčně.6. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:7. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve znění jejího Dodatku a ve spojení s oznámením o schválení úvěru, předsmluvním formulářem a splátkovým kalendářem vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 13.3.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta celková částka 100 000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 13.3.2025. Z Karty klienta soud zjistil, že žalovaná dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradila částku 44 400 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 55 600 Kč žalovaná žalobkyni dosud nevrátila. Z Potvrzení příjmů předložených žalovanou soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za rok 2024 činil částku 29 039 Kč, za rok 2025 pak částku 18 968 Kč. Žalovaná předložila též komplexní výpis z registrů k osvědčení své měsíční splátkové zátěže v době uzavírání předmětné smlouvy v rozsahu vyšším, než je uváděno žalobkyní.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.11. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.12. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení ú