26 C 162/2026-21 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou 11. 2. 2026 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit ji částku 52 000 Kč a to z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 55 000 Kč uzavřené dne 1. 3. 2016. Vedle toho požaduje příslušenství, které specifikovala jako „náklady řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku a paušální náklady spojené s vypracováním žaloby“.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť ani jeden z účastníků nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Z uznání dluhu ze dne 21. 3. 2016 obsahující úředně ověřený podpis žalovaného soud zjistil, že dne 1. 3. 2016 uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 55 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit tento dluh v měsíčních splátkách po 1 500 Kč.6. Žalovaný tento dluh včas neuhradil (uhradil toliko v součtu částku ve výši 3 000 Kč), přičemž opak netvrdil ani neprokazoval (zjištěno z „výzvy před podáním žalobního návrhu“ ze dne 21. 1. 2020).7. Soud tedy vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu u zápůjčce, když žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 55 000 Kč, přičemž žalovaný dluh ze zápůjčky neuhradil, když neplnil splátky, ke kterým se zavázal.8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Soud tedy na základě výše uvedeného skutkového stavu dospěl k tomu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., když žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný vrátil však toliko částku 3 000 Kč, přičemž ve zbylém rozsahu do dne vyhlášení rozsudku ničeho nezaplatil. Jen pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na konstrukci § 2053 o. z. leželo důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo na žalovaném, který však byl v řízení zcela pasivní (v podrobnostech srov. Štos, J. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Vybraná ustanovení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025. Dostupné na beck-online.cz).11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 600 Kč, a ze dvou paušálních náhrad po 300 Kč (sepis žaloby a předžalobní upomínka) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb..12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.