Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2026 domáhal toho, aby soud určil, že není vlastníkem vozu zn. , SPZ, , rok výroby , Anonymizováno, . Uvedené odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne 10. 12. 2007 smlouvu o koupi předmětného vozu, na základě které se žalovaný stal jeho vlastníkem.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tím souhlasil. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalobce se žalovaným uzavřeli dne 7. 5. 2025 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k vozu zn. , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, (dále jen „předmětné vozidlo“). Zároveň bylo sjednáno, že „Nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující a to na svůj náklad, k čemuž mu tímto prodávající uděluje plnou moc“ (zjištěno z Kupní smlouvy ze dne 7. 5. 2025).6. Dne 24. 10. 2025 byl vydán , právnická osoba, , kterým byl žalobce shledán jako provozovatel vozidla vinným ze spáchání přestupku podle § 86 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kterého se jako provozovatel tuzemského vozidla dopustil tím, že v rozporu s § 6 odst. 1 předmětného zákona nezajistil, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti a dále přestupku podle § 83 odst. 1 písm. p) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kterého se jako fyzická osoba dopustil tím, že jako provozovatel v rozporu s § 38 odst. 1 písm. e) předmětného zákona provozoval na pozemních komunikacích vozidlo, jehož technická způsobilost nebyla ověřena způsobem uvedeným v § 38 odst. 1 písm. e) předmětného zákona. (Zjištěno z , právnická osoba, ).7. Dne 17. 12. 2025 podal žalobce žádost u , právnická osoba, , adresa, , , Anonymizováno, , v důsledku které bylo zahájeno řízení o zápisu změny vlastníka a provozovatele v registru silničních vozidel u předmětného vozu. V uvedeném řízení žalobce vypověděl, že byl v minulosti vlastníkem předmětného vozu, přičemž někdy na jaře 2025 se rozhodl předmětné vozidlo prodat, což oznámil svým kamarádům. V návaznosti na to mu na konci dubna 2025 byl doporučen přes kamaráda žalovaný, který si pro předmětný vůz přijel i s odtahovou službou, protože vozidlo bylo nepojízdné. Žalovaný si vozidlo prohlédl a dohodli se na koupi za částku 13 000 Kč. V den podpisu smlouvy mu pan , jméno FO, předal 10 000 Kč, zbytek doplatil 16. 5. 2025. Při uzavření kupní smlouvy se žalobce se žalovaným dohodli, že žalovaný zajistí přepis vozidla. Za tímto účelem obdržel od žalobce úředně ověřenou plnou moc, dále obdržel doklady, tedy technické průkazy a klíče. Předáno mu bylo i vozidlo. Někdy v dubnu byla ukončena pojistná smlouva na vozidlo. Příkazem o pokutě obdržel informaci, že předmětný vůz není stále přepsán. Doklady od vozidla u sebe již nemá, neboť je dostal žalovaný spolu s vozidlem. Na vozidle skončila technická, přičemž evidenční prohlídku na STK nemůže nechat provést s ohledem na to, že vozidlo již nemá u sebe (Zjištěno z protokolu , právnická osoba, , adresa, , , Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2025, č. j. , Anonymizováno, ).8. Žalobce byl dále , adresa, dne 17. 12. 2025 mj. vyzván k předložení dokladu o nabytí vlastnického práva k vozidlu, osvědčení o registraci vozidla – část I. (tzv. malý technický průkaz), osvědčení o registraci vozidla – část II. (velký technický průkaz), protokol o evidenční kontrole vozidla ze stanice technické kontroly, který není starší než 365 dnů, nemá-li vozidlo platnou technickou prohlídku a doklad o zákonném pojištění vozidla podle § 5 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále byl mj. poučen o tom, že s ohledem na to, že žádost o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel nebyla podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích podána v zákonem stanovené lhůtě 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k vozidlu, a vzhledem k tomu, že z jeho strany nebyla poskytnuta potřebná součinnost k tomuto úkonu, může být dán podnět k zahájení řízení o přestupku podle § 83 odst. 1 písm. b) předmětného zákona, kde lze uložit pokutu do 50 000 Kč.9. Na základě shora předložených listin, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že 7. 5. 2025 byla uzavřena kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětnému vozu. Žalovaný se rovněž zavázal učinit přepis vlastníka a provozovatele vozu v registru silničních vozidel. Tuto svou povinnost však doposud nesplnil, o čemž svědčí, že 15. 10. 2025 byl jako provozovatel vozidla stále zapsán žalobce, který se změny snažil následně domoci v řízení vedeném u , právnická osoba, , adresa, , , Anonymizováno, , ve kterém byl však neúspěšný, a to s ohledem na skutečnost, že podklady požadované pro změnu zapsaného stavu již při uzavření kupní smlouvy předal žalovanému. V důsledku skutečnosti, že osoba žalovaného nebyla zapsána jako provozovatel vlastník vozu byla žalobci uložena ve správním řízení pokuta za přestupek jako provozovateli předmětného vozu.10. Podle § 80 určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.11. Neboť se jedná o žalobu na určení, musel se soud předtím, než přistoupí ke zkoumání aktivní věcné legitimace na straně žalobce, zabývat tím, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem (k rozlišení naléhavého právního zájmu a aktivní věcné legitimace srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. 22 Cdo 510/2025).12. Naléhavý právní zájem žalobce odvozoval z hrozící přestupkové odpovědnosti, které je potencionálně vystaven vzhledem ke skutečnosti, že je stále zapsán jako provozovatel předmětného vozu v registru silničních vozidel. To, že se nejedná o ryze hypotetické riziko mimo jiné dokazuje to, že již byl za přestupek v důsledku této skutečnosti sankcionován (viz výše). V tomto ohledu soud upozorňuje na změnu § 125f odst. 6 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), který v současném znění váže možnost liberace pouze na úspěšnou žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, oproti předešlému stavu, při kterém stačilo pouze podání žádosti (za této právní úpravy činil své závěry Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20).13. Mimo to již za této předchozí právní úpravy Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, konstatoval, že „Pojem provozovatele vozidla je v § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vymezen na základě evidenčního principu. Postavení provozovatele vozidla a jeho odpovědnost za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu jsou spojeny se zápisem vlastníka nebo jiné osoby v registru silničních vozidel jako provozovatele vozidla, nikoli s pouhým vlastnictvím vozidla jako takovým. Je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel.“14. Pokud je tedy žalobce dále zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel předmětného vozu, nemá možnost se ze své odpovědnosti za přestupek liberovat s poukazem na to, že již není vlastníkem vozu. Zároveň není schopen docílit změny tohoto zápisu, neboť nemá (ani nemůže mít) k dispozici osvědčení o registraci silničního vozidla (k tomu srov. § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).15. Lze poukázat i na závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl ÚS 114/20, ve kterém se sice nezabýval otázkou existence naléhavého prvního zájmu v těchto typových případech, ale věc zkoumal z hlediska ústavní konformity a ústavně konformního výkladu: „Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“16. S ohledem na hrozbu přestupkové odpovědnosti a tím i potenciální zásah do právního postavení žalobce spojený se vznikem konkrétní újmy tedy soud dospěl k závěru, že ve věci má žalobce naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem předmětného vozu.17. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobce není vlastníkem předmětného vozu. Dospěl přitom k závěru, že vlastníkem není, neboť ohledně předmětného vozu bylo uzavřena kupní smlouva (§ 2079 o. z.) v důsledku které bylo vlastnické právo převedeno na žalovaného, a to k okamžiku uzavření této smlouvy, tedy ke dni 7. 5. 2025 (§ 1099 o. z.).18. Soud proto žalobě vyhověl a určil, že s účinností ode dne 8. 5. 2025 (§ 601 odst. 2 o. z.) není žalobce vlastníkem zn. , VIN kód, .19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, a paušální náhrady ve výši 300 Kč za jeden úkon po 300 Kč (podání žaloby) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.