Okresní soud v Českých Budějovicích 27 C 55/2026-83 – Náklady řízení

Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 94920Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 14 323,11 Kč představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Tato byla žalobcem prověřena na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení žalovaného jakožto dlužníka.3. Žalovaný učinil nesporným, že na základě předmětné smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a zaplatil 62 540 Kč. Navrhl, aby mu bylo uloženo zaplatit žalobci dosud nezaplacené prostředky ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Ke svým současným majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí částku 20 000 Kč, je zaměstnán stále u stejného zaměstnavatele, jako byl v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nicméně je zaměstnán již na nižší funkci, z toho důvodu má taktéž nižší plat, než měl v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, žádné další příjmy žalovaný nemá. Pokud jde o pravidelné měsíční výdaje, uvedl, že bydlí v obecním bytě s družkou, nicméně výdaje spojené s bydlením hradí žalovaný sám. Jedná se o nájem včetně vodného, to je 4 700 Kč měsíčně, dále zálohy na elektriku, což je 5 450 Kč měsíčně. Dále má žalovaný taktéž další závazky, na ty hradí částku 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný si není vědom přesného počtu těch dalších závazků, nicméně má za to, že jsou minimálně čtyři. Dále má žalovaný běžné výdaje spojené se stravou a ošacením.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, datovanou dne , datum, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 78,07% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 6234Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 80 000 Kč a zaplatil 62 540 Kč. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšel z informací od žalovaného, podle nichž měl žalovaný příjem ve výši 25 000 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo žalobcem vycházeno z částky životního minima ve výši 4860 Kč a výdajů na bydlení ve výši 4700 Kč měsíčně. Žalovaný žalobci sdělil, že jeho zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, (zjištěno z Hodnocení klienta). Měsíční příjem žalovaného byl ověřen detailem transakce na účtu žalovaného, podle něhož žalovaný obdržel od společnosti , právnická osoba, dne , datum, částku 26 058 Kč, a dále potvrzením o platbě ze dne , datum, , podle něhož žalovaný obdržel dne , datum, příjem ve výši 26 058 Kč a ze dne , datum, příjem ve výši 26 099 Kč ( zjištěno z detailu transakce ze dne , datum, a potvrzení o platbě ze dne , datum, a , datum, ). Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, dopisem ze dne , datum, proto žalobce úvěr zesplatnil (zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalobcem žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. S ohledem na skutečnost, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud má za to, že nikoli. Žalobce sice dostatečně ověřil výši pravidelných měsíčních příjmů žalovaného. Neověřil však výši konkrétních měsíčních výdajů žalovaného, neboť vyšel pouze ze stanovené částky životního minima a informací sdělených žalovaným. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že ze strany žalobce v daném případě nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly řádně zjištěny a ověřeny konkrétní měsíční výdaje žalovaného a nebylo tak možné oprávněně dospět k závěru, že žalovaný je schopen dluhového zatížení.8. Z výše uvedeného důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Je však nutné zohlednit, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 62540 Kč. Žalovaný proto je povinen zaplatit žalobci částku 17 460 Kč jakožto zbylou část poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků. Co do zbylé části žalobcem požadované částky jde, s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. Soud vzhledem k výše uvedenému podanou žalobu ve zbytku zamítl.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S přihlédnutím k žalovaným uváděné současné majetkové situaci a taktéž k výši dlužných prostředků soud dospěl k závěru, že je na místě uložit žalovanému povinnost zaplatit poskytnuté prostředky žalobci ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, které sám žalovaný navrhl, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.11. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst.2 o.s.ř, když žalovaný byl procesně úspěšným účastníkem a měl by tak proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.