11 C 431/2020-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaná včetně úroku ve výši 3 220 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč zavázala vrátit v 58ti týdenních splátkách po 690 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradila pouze 8 332,27 Kč. Předmětnou pohledávku dne 6. 12. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 23 000 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn ve výši 8 687,73 Kč, dále úroku ve výši 23,72 % ročně kapitalizovaného za dobu od 31. 3. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 14 866,51 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 7. 4. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 5 009,34 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 7. 12. 2019 do zaplacení (nárok 1). Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 6. 12. 2015 uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná včetně úroku ve výši 1 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatku za„ službu životního pojištění“ ve výši 290 Kč zavázala vrátit v 58ti týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradila pouze 7 037,73 Kč. Předmětnou pohledávku dne 6. 12. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 8 069,09 Kč a dlužných úhrad úroku, odměn a poplatku ve výši 2 583,18 Kč, dále úroku ve výši 23,72 % ročně kapitalizovaného za dobu od 16. 1. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 5 609,05 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 23. 1. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 1 890,95 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 7. 12. 2019 do zaplacení (nárok 2). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se ani jedna ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a žalovaná se je zavázala spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve sjednaných splátkách. Ve smlouvě žalovaná současně potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a dále bylo v čl. 2 sjednáno, že plněním splátek dochází nejprve k úhradě poplatků (tj. úroku a odměn) a teprve po jejich zaplacení k úhradě jistiny. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se je zavázala spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve sjednaných splátkách. Ve smlouvě žalovaná současně potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a dále bylo v čl. 2 sjednáno, že plněním splátek dochází nejprve k úhradě poplatků (tj. úroku a odměn) a teprve po jejich zaplacení k úhradě jistiny. Nabytí pohledávek ze shora uvedených smluv a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalované. 4. Jakkoliv byl zjištěný skutkový stav ve shodě s uplatněnými žalobními tvrzeními, soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněné nároky zčásti postrádají podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byly platně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve shodě s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, na jejichž základě žalovaná čerpala zápůjčku jednak ve výši 23 000 Kč, jednak ve výši 10 000 Kč a dále se platně zavázala uhradit zapůjčitelce úrok ve výši 3 220 Kč, resp. 1 400 Kč za dobu trvání smlouvy a též odměnu za hotovostní inkaso splátek (pravidelně každý týden) zmocněncem zapůjčitelky v bydlišti žalované ve výši 9 200 Kč, resp. 4 000 Kč. Jakkoliv jde v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek o poměrně vysokou částku v porovnání s náklady alternativních způsobů postupné úhrady 58ti splátek, nelze pominout, že cena této nadstandardní služby (výjimka ze zásady donosnosti peněžitého dluhu) byla řádně a srozumitelně sjednána; ostatně př. i náklady na úhradu stejného počtu poštovních poukázek by představovaly řádově srovnatelnou sumu. Nelze dále přehlédnout, že jde o cenu plnění, tudíž možnosti ingerence soudu jsou v tomto směru i v rámci spotřebitelských smluv limitované. Na straně druhé, pokud by se výše odměny za takovou službu řádově vymykala alternativním způsobům úhrady závazků, zejména pak zásadně rostla nikoliv pouze v závislosti na počtu splátek, nýbrž v závislosti na výši zápůjčky, mohl by to být důvod k zásahu soudu, neboť pak by zřejmě neodrážela pouze náklady, ale představovala skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků k užívání. 5. Důvodným naopak soud neshledal požadavek na úhradu odměn v části odpovídající odměně za administrativní činnost, neboť z důkazů žalobkyní navržených a soudem provedených není vůbec zřejmé, oč se jedná a jakou protislužbu by měla žalovaná za tuto„ odměnu“ obdržet. Možná je vhodné připomenout, že v českém soukromém právu neplatí a nikdy neplatila zásada autonomie vůle v podobě tak vulgární, že by umožňovala sjednat cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Tedy pokud je sjednána v podstatě jakákoliv platba nad rámec úroku jako ceny peněz, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně vyloženo, jaké protislužby se straně platící odměnu (úhradu, poplatek apod.) má oproti jejímu zaplacení dostat. Jelikož z obsahu smlouvy, ani z celého kontextu právního jednání nevyplývá (naopak to lze v kontextu komerčního dočasného přenechávání peněžních prostředků jinému bezpečně vyloučit), že by měla žalovaná v úmyslu původní věřitelce částku administrativního poplatku darovat, pak jde o ujednání toliko zdánlivé pro jeho neurčitost (§ 553 občanského zákoníku), neboť zavazuje spotřebitele k plnění, za které se mu nedostává žádného určitým způsobem vymezeného protiplnění. Lze tak pouze uvažovat (při absenci jakýchkoliv tvrzení žalobkyně v tomto směru jde ovšem pouze o spekulaci), že náklady na administrativní činnost nejsou ničím jiným, než interními náklady na provoz podnikatelského subjektu při poskytování půjček či úvěrů. K úhradě těchto nákladů a ke generování zisku ovšem slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem již strany sjednaly výslovně zvlášť (ostatně ve výši značně přesahující výši tzv. obvyklého úroku) a soudem byl přiznán, jak je uvedeno výše. Lze tedy uzavřít, že buď je ujednání o administrativním poplatku pro neurčitost nicotné anebo jde o skrytou podobu odměny za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem se stejnými důsledky ujednání nepřiměřeného podle ustanovení § 1813 ve spojení s ustanovením § 1815 občanského zákoníku, neboť by šlo o ujednání o ceně, které nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu 23,72 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou o cca 150 % vyšší, tedy spolehlivě se dostává z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 08.11.2006, sp.zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 aj.). Soud tedy žalobu v požadavku na odměnu za administrativní činnost neshledal důvodnou, a to i v tom rozsahu, v jakém věřitelka neoprávněně započetla plnění žalované proti tomuto od počátku nedůvodnému nároku. 6. To co bylo uvedeno o odměně za administrativní činnost, platí obdobně také pro„ poplatek za zařazení do pojišťovacího programu“ ve výši 290 Kč, kdy opět není zřejmé, jaké protislužby se má žalované za jí uhrazený poplatek vlastně reálně dostat. Smlouva sice v této souvislosti odkazuje na další listinu (příloha [číslo] rámcové pojistné smlouvy) nicméně žádná taková listina nebyla navržena k důkazu, tudíž nelze vůbec provést relevantní posouzení, o jakou služ