15 C 22/2020-24 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byly nároky žalobkyně uplatněné formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného ke zdejšímu soudu dne [datum] [anonymizována dvě slova], na zaplacení složené pohledávky [částka], představující: platby v celkové částce [částka] za užívání zařízení, specifikovaného žalobkyní jako [typ zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] * ([číslo]); připojovací poplatek v částce [částka] a smluvní pokutu v částce [částka] [anonymizována dvě slova]. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ postupitelka“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ VOP“) a ceník postupitelky. V rámci smlouvy byl sjednán rovněž pronájem výše uvedeného přijímacího zařízení, jehož převzetí stvrdila žalovaná podpisem na zakázkovém listě. Žalovaná však řádně nehradila cenu za pronajaté zařízení ve sjednané výši [částka] za měsíc, kterou jí postupitelka (včetně ceny ostatních sjednaných služeb a souvisejících poplatků) řádně účtovala těmito daňovými doklady: [číslo] s datem splatnosti dne [datum], z nějž byla požadována částka [částka]; [číslo] s datem splatnosti dne [datum], z nějž byla požadována částka [částka] a připojovací poplatek [částka]; [číslo] s datem splatnosti dne [datum], z nějž byla požadována částka [částka]; [číslo] s datem splatnosti dne [datum] ve spojení s daňovým dokladem [číslo] z nějž byla požadována částka [částka]. V rámci smlouvy byl dále sjednán v souvislosti s připojením žalované ke službám elektronických komunikací tzv. připojovací poplatek ve výši [částka], jenž byl žalované řádně vyúčtován výše zmíněným daňovým dokladem [číslo]. Pro opakované porušení smluvní povinnosti žalovanou tím, že nehradila řádně a včas cenu za poskytované služby, využila žalobkyně svého práva dle čl. 2 [číslo] VOP a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum], zaslaným žalované v souladu s ustanovením čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalované poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byla žalovaná upozorněna na povinnost vrátit v souladu s ustanovením čl. 7 VOP nepoškozené a funkční zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této smluvní povinnosti si v rámci smlouvy sjednala postupitelka s žalovanou povinnost žalované uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná zařízení postupitelce nevrátila, byla žalovaná povinna uhradit postupitelce smluvní pokutu dle ceníku ve výši [částka]. K vrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty byla žalovaná postupitelkou opakovaně vyzývána. Uvedené pohledávky byly smlouvou ze dne [datum] postoupeny žalobkyni, což měla žalobkyně písemně oznámit žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, nařízenému k projednání věci na den 30. prosince tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Z žalobních tvrzení se podávalo, že podle smlouvy s postupitelkou se žalovaná měla zavázat platit postupitelce cenu za užívání uvedených technických zařízení. Lze se jen domnívat (při nedostatku potřebných tvrzení), že prostřednictvím těchto zařízení využívala žalovaná sjednané služby elektronických komunikacích, poskytované postupitelkou. Protože vlastníkem zařízení zjevně stále zůstala postupitelka, jak je patrné také z uplatnění smluvní sankce za porušení povinnosti zařízení vrátit, jednalo se o nájemní vztah ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), v němž postupitelka vystupovala jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně. Protože žalobkyně neuváděla nic o sjednání lhůty pro placení nájemného, jež mělo být smluveno v částce [částka] měsíčně, a naopak tvrdila, že nájemné bylo žalované vyúčtováno, bylo nutné právní hodnocení o splatnosti nájemného vztahovat jen k výzvě věřitelky (postupitelky) k placení ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Datum splatnosti na daňovém dokladu může mít z tohoto pohledu jen význam určení lhůty věřitelkou, která ovšem musí být dopředu prezentována dlužnici tak, aby byla schopna bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 OZ) v této lhůtě svou platební povinnost splnit. Samotné vystavení daňového dokladu pochopitelně bez dalšího nemůže mít pro žalovanou žádné právní účinky, neboť zákon s tímto jednáním výstavkyně dokladu hodnocení splatnosti nespojuje a žalobkyně nic o sjednání takového následku netvrdila. I vyúčtování, pokud by s ním pro žalovanou byly spojeny jakékoli právní následky, musí být prezentováno žalované ve smyslu § 570 odst. 1 OZ, tj. musí se dostat do její dispoziční sféry. 4. Žalobkyně ovšem nic netvrdila o doručení předmětných daňových dokladů, jež měly obsahovat lhůty pro placení nájemného. Přes tento deficit žaloby, který s ohledem na nepřítomnost žalobkyně a její zástupkyně nemohl být odstraněn při jednání před soudem postupem podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ) se soud pokusil z předložených daňových dokladů zjistit, zda neobsahují údaj o doručení žalované. Nic takového však na těchto písemnostech uvedeno nebylo. Byť tedy další písemné důkazy (resp. důkazní prostředky) prokazovaly sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o nájmu zařízení a jejich převzetí žalovanou, soud nezjistil, kdy a zda vůbec začala plynout lhůta pro placení žalovaných částek [částka], [částka], [částka] a [částka], v součtu [částka], a zda tedy právo postupitelky na jejich zaplacení dospělo do nároku, který lze uplatnit před soudem. Soud proto žalobu pro neunesení břemene tvrzení (§ 101 odst. 1 OSŘ) výrokem I. v tomto rozsahu zamítl. 5. V podstatě ze stejného hmotněprávního důvodu soud musel stejným výrokem zamítnout také žalobu na zaplacení smluvní pokuty v částce [částka] [anonymizována dvě slova]. Podle žalobních tvrzení totiž začala lhůta pro vrácení běžet od ukončení smlouvy postupitelky a žalované o poskytování služeb elektronických komunikací. K tomu mělo dojít jednostranným právním jednáním žalobkyně, a to písemným odstoupením (dopisem) ze dne [datum]. Zde zřejmě žalobkyně nesprávně označila odstupující, jíž nemohla být žalobkyně, nýbrž postupitelka, když k postoupení pohledávek mělo dojít až v roce [rok]. V této souvislosti žalobkyně uváděla, že dopis obsahující oznámení o odstoupení od smlouvy byl žalované zaslán podle čl. 2 VOP, tedy, jak soud také po dokazování namísto chybějících tvrzení zjistil, na adresu elektronické pošty, uvedené žalovanou (zřejmě) v písemné smlouvě. K prokázání tohoto tvrzení ovšem žalobkyně žádný důkaz neoznačila, přestože jí tuto povinnost ukládá § 120 odst. 1 OSŘ Ani tento nedostatek žaloby nemohl být s ohledem na nepřítomnost strany žalující u jednání před soudem odstraněn postupem podle § 118a odst. 3 OSŘ. Soud tedy nezjistil, že by právní jednání postupitelky spočívající v odstoupení od smlouvy působilo ve smyslu § 570 odst. 1 OZ vůči žalované, která mu zjevně nebyla přítomna, neboť bylo činěno dopisem zasílaným na její adresu. Ani fikce doručení, stanovená v čl. 2 VOP ovšem jen ve prospěch postupitelky (dodavatelky služeb), nemohla na tomto hodnocení nic měnit, protože zjištěno nebylo ani samotné odeslání (zaslání) dopisu. Nelze-li ovšem hodnotit, že z tohoto důvodu (když jiný důvod tvrzen nebyl) došlo k ukončení smlouvy, není možné uvažovat o porušení povinnosti žalované vrátit najaté zařízení a tedy ani o vzniku práva postupitelky na placení smluvní pokuty, resp. správně dvou smluvních pokut po [částka] [anonymizována dvě slova], jak soud při dokazování z ceníku postupitelky zjistil. 6. Byť tedy z písemného oznámení postupitelky ze dne [datum], nikoli však již ze samotné smlouvy o postoupení ze dne [datum], neboť soudu nebyla zjevně předložena její příloha [číslo] obsahující seznam postupovaných pohledávek, vyplývalo ujednání o postoupení pohledávek ze smlouvy postupitelky a žalované žalobkyni, nezjistil soud, že by takové postupované pohledávky, resp. nároky vůči žalované vůbec vznikly. Postoupit jistě lze i pohledávky dosud nesplatné. Avšak samotné postoupení na jejich splatnosti nic měnit nemůže. 7. Vzhledem k uvedenému nemohlo být zjištěno ani to, že se by žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku tak, jak předpokládá § 1968 a 1970 OZ. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení z nájemného byla proto také nedůvodná a soud ji výrokem I. rovněž zamítl. 8. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před