15 C 301/2019-27 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do [datum], který kapitalizovala v částce [částka]. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřely v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, označeného [číslo]. Předmětem smlouvy bylo„ [typ pojištění] [anonymizována čtyři slova]“ od [datum]. Bylo sjednáno pojistné [částka] za roční pojistné období. Žalovaný neuhradil pojistné za dobu od [datum] do [datum], které bylo žalováno v částce [částka]. Dále žalobkyně hodnotila, že jí vznikl nárok na úhradu sjednaného poplatku [částka] za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné s upozornění na možný zánik pojištění. Ohledně poplatku žalobkyně dále uváděla, že strany sjednaly pro případ, že by nebylo pojistné zaplacené včas a ve sjednané výši, právo žalobkyně požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním a vymáháním pojistného. S ohledem na nutnost vyhotovit upomínku s upozorněním na možný zánik pojištění, považovala žalobkyně svůj nárok na poplatek za oprávněný. Úrok z prodlení byl žalován v zákonné výši ode dne splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla předem omluvena) a její zástupkyně se nedostavil ani k nařízenému jednání. 3. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení je minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné hodnotit sjednanou smlouvu jako pojistnou. Přívlastek pojistná je již výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Jen z toho, že žalobkyně označila žalovaného jako pojistníka a sebe za druhou stranu smlouvy lze usoudit, že to měl být právě žalovaný, kdo se ve smlouvě zřejmě zavázal platit žalované pojistné žalobkyni, jakožto pojistitelce. 4. Zcela bez logického vysvětlení byl zdůvodněn nárok na placení žalovaného poplatku. Na jednu stranu by se jevilo, že by se mělo jednat o poplatek, tedy o sjednané plnění v konkrétní výši. Na druhé straně ovšem lze také žalobní tvrzení vyložit tak, že by mohlo jít o náklady spojené s uplatněním pohledávky na placení pojistného, jejichž náhrada mohla být sjednána v paušální výši. Ani jedna tato možná skutková verze však není beze zbytku vysvětlena. 5. Zcela rozporné je také tvrzení o běhu úroku z prodlení. Ten měl být žalován ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného. Právní hodnocení o splatnosti pojistného za pojistné období bylo žalobkyní vztaženo vždy k výročnímu dni pojištění, tedy k [datum]. [anonymizováno] s odkazem na zákonem stanovenou lhůtu. Přesto je úrok z prodlení žalován od [datum], tedy po žalobkyní hodnoceném zániku pojištění. 6. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právní hodnocení, které soudu umožňuje výklad ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaného pojistného a poplatku se zákonným příslušenstvím. Netvrdila totiž nic o konkrétních (hmotněprávních) nákladech, jež by jí v souvislosti s uplatněním nároku na pojistné vznikly a ohledně částky [částka] tudíž nejde o příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Vždy by se tedy mělo jednat o plnění peněžité povinnosti, k níž se žalovaný měl zavázat v písemné smlouvě účastníků. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. OZ, nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalovaného ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 věta první OZ. 7. Žalobě však nebylo možné vyhovět ani z tohoto obecného pohledu. Dokazováním totiž soud nezjistil, že by se žalovaný k žalovaným platebním povinnostem zavázal. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení v žalobě hromadně označila tyto důkazy, resp. správně důkazní prostředky: Pojistná smlouva, Přehled předepsaného a uhrazeného pojistného, Vzor Upomínky na dlužné pojistné, Vzor Oznámení o zániku pojistné smlouvy, Dodejku k upomínce na dlužné pojistné, Předžalobní výzvu dle ust. § 142a o.s.ř. s podacím archem, Sazebník poplatků a Všeobecné pojistné podmínky. Žalobkyně (zjevně v důsledku formulářové žaloby vyplněné automatizovaně) tedy nesplnila svou procesní povinnost, označit konkrétní důkaz k prokázání svého konkrétního skutkového tvrzení. Soud se proto pokusil nejprve z hromadně označených důkazů vypreparovat ty, které by mohly mít vypovídací hodnotu ve vztahu k tvrzenému sjednání smlouvy. Takto zjištěný důkaz pak soud provedl způsobem, stanoveným v § 129 OSŘ analogicky (neboť se jednalo o elektronické písemnosti, nikoli listiny). 8. Již podle názvu lze hromadně označené písemné důkazy rozdělit do tří skupin. První skupina důkazů nemá zjevně jakoukoli souvislost s předmětem řízení již podle svého označení a očekávaného obsahu, když ani žalobkyně sama nijak jejich důkazní význam nepopisuje. Do ní lze zařadit důkazní prostředek Sazebník poplatků a Všeobecné pojistné podmínky, neboť jejich vztah k tvrzeným skutečnostem nebyl nijak vysvětlen, přičemž o těchto písemnostech se žalobkyně při odůvodnění žaloby vůbec nezmiňovala. 9. Druhá skupina důkazních prostředků zjevně nemůže uvedené základní tvrzení prokázat, když podle svého názvu zjevně prokazuje jiné skutečnosti, byť ty se již předmětu řízení týkají. Jedná se o: Vzor Upomínky na dlužné pojistné, Vzor Oznámení o zániku pojistné smlouvy, Dodejku k upomínce na dlužné pojistné a Předžalobní výzvu dle ust. § 142a o.s.ř. s podacím archem. Výzva žalobkyně je vždy jednostranným jednáním, směřovaným vůči žalovanému a může tedy být jen průkazem o učinění takového jednání - výzvy. Ani to však zjevně nemohou prokázat vzory těchto písemností, které byly k důkazu označeny, neboť nemohou prokázat konkrétní jednání vůči žalovanému. V každém případě lze uzavřít že výzvou k plnění právo žalobkyně nevzniká, může mít význam jen pro vznik nároku, pokud není sjednána lhůta k plnění ve smyslu § 1958 OZ. Dodejka a podací arch pak pochopitelně mají pouze přímý vztah k písemnosti, jejíž doručení zřejmě mají prokázat, byť žalobkyně nijak význam tohoto důkazního prostředku nevysvětlila. 10. Z podstaty věci tak jediným důkazem, který by teoreticky mohly prokázat tvrzení o předmětné přepravě je ze třetí skupiny důkazů Pojistná smlouva a Přehled předepsaného a uhrazeného pojistného. 11. Z písemnosti nazvané [pojistná smlouva] [anonymizováno 6 slov] soud zjistil, že obsahuje údaje o účastnících a pojistném podle hodnocení žalobkyně. Soud však nezjistil, že to byl právě žalovaný, kdo písemnost vlastnoručně podepsal. V místě označeném pro podpis žalovaného byl totiž umístěn nečitelný grafický znak, z nějž není patrné žádné písmeno české abecedy, natož pak celé slovo se jménem, či příjmením žalovaného. Zjevně se přitom nejednalo o náhradu podpisu mechanickými prostředky, ani o elektronický podpis tak, jak to má na mysli § 561 odst. 1 OZ analogicky, neboť žalobkyně netvrdila nic o tom, že by takový postup pro žalovaného obvyklý, nebo že by se jednalo o podpis učiněný elektronickými prostředky. Podstatné pro hodnocení tohoto důkazu je pak ustanovení § 565 OZ, když předmětná písemnost je zjevně soukromou listinou. Podle tohoto ustanovení platí, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, … má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Protože podle uvedeného zjištění nelze dopět k závěru, že smlouva byla zjevně podepsána žalovaným, bylo na žalobkyni, aby dokázala správnost jejího obsahu jinak. 12. Soud proto zjišťoval, zda potvrzení o správnosti obsahu lze dovodit u písemnosti označené jako Přehled předepsaného a uhrazeného pojistného. K důkazu byla provedena písemnost, jež byla dopisem žalobkyně ze dne [datum], kterým byl žalovanému sdělován přehled inkasní bilance pojistné smlouvy. Je tedy zřejmé, že i tato písemnost je soukromou listinou ve smyslu § 565 OZ. A protože nebyla opatřena jakýmkoli podpisem či jiným potvrzením žalovaného o správnosti obsahu, nemohla tvrzení žalobkyně o sjednání žalované povinnosti prokázat. 13. K označeným důkazům je dále vhodné obecně uvést, že podle § 79 odst. 2 OSŘ je žalobce povinen listinné důkazy k návrhu připojit. K žalobnímu návrhu, jenž byl učiněn v elektronické podobě, byly připojeny elektronické písemné přílohy. Žádná z nich však nebyla označena stejně, jako název důkazního prostředku, který měl být předložen. Soud se proto pokusil nejprve z připojených příloh žalobního návrhu vyprepa