15 C 334/2019-27 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částky [částka]. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného [částka], žalovaného za dobu 102 dnů v období [datum] [anonymizována dvě slova] do [datum] a upomínací výlohy [částka]. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem pojištění mělo být vozidlo [jméno], [registrační značka]. Pojistné bylo stanoveno pro pojistné období v částce [částka] za rok s počátkem pojištění od [datum]. V průběhu pojištění byla výše ročního pojištění upravena na [částka] s účinností od [datum] v souladu s čl. 5 odst. 6 všeobecných pojistných podmínek. Žalovaný nezaplatil žalované pojistné přes výzvy a urgence žalobkyně. Ohledně upomínacích výloh a úroku z prodlení nebyla žaloba blíže vysvětlena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní uzavřena výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a nikoli o pojištění vozidla samotného, a dále pojištění skel vozidla, další pojištění pro případ újmy způsobené provozem jiného vozidla (přímá likvidace) a pojištění asistence, to vše od sjednání smlouvy. Sjednáno bylo pojistné ve výši [částka]. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno roční pojistné období. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, upomínací výlohy, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 5. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ. 6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši [částka] je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného v částce [částka] výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ). Pokud totiž bylo toto vyšší pojistné žalováno pro uváděné navýšení pojistného podle pojistných podmínek, pak žalobkyně netvrdila, že by v tomto směru žalovaného vyrozuměla ve smyslu § 2786 odst. 1 OZ a proto také v tomto směru zřejmě neoznačila žádné důkazy. Nebyla tedy možné ověřit splnění zákonem stanovených podmínek pro změnu hlavního peněžitého závazku, který měl žalovaný, jakožto podnikatel s žalobkyní sjednat. Soud pak z žalobních tvrzení nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod právní normu, na jejímž základě by bylo možné právo žalobkyně v tomto rozsahu dovodit. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně této částky dostal do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. 8. Stejně tak soud pro neunesení břemene tvrzení výrokem II. zamítl žalobu také v části, týkající se placení upomínacích výloh v částce [částka]. Žalobkyně totiž neuvedla, jaké konkrétní výlohy jí v souvislosti v upomínáním žalovaného, resp. s uplatněním pohledávky na pojistné (viz § 513 OZ) vznikly a ani v tomto směru proto zřejmě neoznačila žádný důkaz. Byť by tedy bylo možné tuto částku hodnotit jako (hmotněprávní) příslušenství žalované pohledávky, resp. náhradu toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, nebylo možné žalobě v této části vyhovět. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného ani s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také s tím související úrok z prodlení. 9. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce [částka] s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce [částka] s příslušenstvím. [jméno] procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši [částka] činila 94,4 % a míra procesního úspěchu žalovaného 5,6 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 88,8 %. 10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši [částka], odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po [částka] za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po [částka] a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem žádala nahradit částku [částka]. 11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na soudní poplatek v částce [částka]; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po [částka] podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po [částka] za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce [částka]. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku [částka] (~ 88,8 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ. 14. V daném případě je navíc zřejmé, že nákl