20 C 213/2020-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 805,80 Kč s úroky za dobu od 31. 10. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 7 810,10 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 21 689,71 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 24. 10. 2017 do 20. 1. 2020 ve výši 3 972,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 689,71 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, vše z titulu pohledávky [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř. 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále popsaných písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne [datum] uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 22 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu s tzv. poplatkem ve výši 19 017 Kč, odpovídajícím úrokům ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 3 935 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 824 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 258 Kč v 59 týdenních splátkách po 684 Kč spolu se 60. splátkou ve výši 661 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 41 017 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 30. 10. 2018. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku dle žalobních tvrzení zaplatil dne 16. 10. 2017, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitelem vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá částce jistiny poskytnuté částky ve výši 21 689,71 Kč, části poplatku ve výši 15 116,09 Kč a úrokům a úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky tak, jak uvedeno výše, když naopak žalovaný na svém dluhu uhradil toliko 700 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020. 5. Právní vztah mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši poskytnuté částky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež má být žalovaným zapůjčiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené celkovou částkou 3 935 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky, a to ve výši 5 824 Kč a 9 258 Kč z titulů tak, jak uvedeno shora. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli v rámci 60 týdenních splátek jistinu navýšenou o bezmála 87 %, a to za období krátce přesahující období 1 roku, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobkyni vyhověl co do částky 21 300 Kč s úrokem z prodlení, neboť žalovaný na splátkách uhradil toliko částku 700 Kč, když v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.