20 C 229/2020-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 180 Kč s úroky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 3 637,07 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 290,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, vše z titulu nesplacené zápůjčky, poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], SE, [IČO] (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne [datum] (dále též„ smlouva o zápůjčce“), jenž následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádné směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne [datum] uzavřel postupitel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, podle níž žalované poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala splatit spolu s další částkou, označenou jako„ poplatek“ ve výši 5 920 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 1 120 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, celkem tak měla postupiteli uhradit částku 13 920 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku dle žalobních tvrzení uhradila dne [datum], svoji pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což postupitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně dílem ve shodě s výstupem postupitele ke dni postoupení pohledávky postupitelem vyčíslila a tvrdila, že žalovaná uhradila na svém dluhu toliko 1 740 Kč a dluží částku 12 180 Kč, sestávající z jistiny ve výši 8 000 Kč a z dlužných úhrad ve výši 4 180 Kč, přičemž dále vyčíslila požadované úroky a úrok z prodlení tak, jak uvedeno výše, pak ani toto žalovaná nevyvracela. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 5. Právní vztah mezi postupitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran této smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovanou postupiteli zaplacena a o výši a počtu měsíčních či týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 1 120 Kč, na straně druhé byly však spolu s tímto úrokem do dluhu žalované zahrnuty další částky z výše popsaných titulů – poplatků ve výši 1 600 Kč a 3 200 Kč. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaná měla v souhrnu uhradit postupiteli v rámci cca jednoho roku jistinu navýšenou o 74 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto v případě, že žalovaná převzala částku 8 000 Kč a uhradila toliko 1 740 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílové částky 6 260 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná sice byla ve věci více úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.