20 C 253/2020-16 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 2. Žalobou podanou dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 155 Kč s úroky za dobu od 19. 8. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 2 404,84 Kč, s úroky ve výši 20,98 % ročně z částky 4 953,80 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 26. 8. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 914,98 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 953,80 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, vše z titulu nesplacené zápůjčky, poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne [datum], jenž následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř. 4. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav, odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne [datum] uzavřel postupitel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, podle níž žalované poskytl částku 5 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala splatit spolu s další částkou ve výši 2 955 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 455 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč, celkem tak měla postupiteli uhradit částku 7 955 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto dle nezpochybněných žalobních tvrzení uhradila toliko 1 800 Kč, poslední splátku měla takto uhradit 17. 10. 2019. Svoji pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což postupitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni postoupení pohledávky dlužila na jistině částku 4 953,80 Kč, na poplatku za administrativní činnost 50 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 1 151,20 Kč a úroky a úrok z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora, pak ani toto žalovaná nevyvracela. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020. 6. Právní vztah mezi postupitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovanou postupiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 455 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do dluhu žalované zahrnuty další částky z výše popsaných titulů – dalších poplatků. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaná měla v souhrnu uhradit postupiteli v rámci necelého jednoho roku jistinu navýšenou o více než 59 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry, ostatně i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou kvantifikována v rozsahu 91,66 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaná převzala částku 5 000 Kč a uhradila 1 800 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílové částky 3 200 Kč s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná sice byla ve věci více úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.