10 C 324/2020-16 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky a úroků z prodlení z této částky, a to z titulu poskytnutých služeb, které byly poskytnuty žalovanému v rámci telekomunikačních služeb na základě uzavřené smlouvy. 3. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 5. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl v době poskytnutí služby O2 Active, [číslo] a platební transakce tj. v době od 20.5.2017 do 19.7.2017 účastníkem telefonní stanice [číslo] [číslo] na základě Smlouvy o poskytnutí služeb O2. Poskytované a využívané O2 Active služby byly žalovanému pravidelně měsíčně vyúčtovány stejně jako ostatní služby. Za využité služby byly žalovanému vystaveny následující faktury. Faktura [číslo] za období od 20.5.2017 do 19.6.2017, se splatností 7.7.2017 ve výši 58 Kč; č. faktury [číslo], za období od 20.6.2017 do 19.7.2017, se splatností 7.8.2017, ve výši 58 Kč, č. faktury [číslo], za období od 20.5.2017 do 19.6.2017, se splatností 7.7.2017, která obsahuje volání na informační službu [číslo] - 8 minut, v ceně 279,17 Kč; č.faktury [číslo], za období od 20.6.2017 do 19.7.2017, se splatností 7.8.2017, která obsahuje volání na informační službu [číslo] - 19 minut, v ceně 663,02 Kč. V návaznosti na výše uvedené žalobce žalovanému umožnil, aby si v souladu s článkem 15 Všeobecných podmínek Platební transakce zadal prostřednictvím sítě žalobce pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu. V tomto konkrétním případě se jednalo o komerční služby uvedené ve vyúčtování - faktuře [číslo] za dané telefonní číslo, za období od 20.6.2017 do 19.7.2017 v celkové výši 4 320 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil za poskytnuté služby realizované v období od 20.5.2017 do 19.7.2017 byla mu dne 3.10.2017 zaslána upomínka k úhradě všech dlužných částek v celkové výši 5 378,19 Kč. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky došlo v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v jejímž rámci strany ujednaly i smlouvu o platebních transakcích a platebních službách a to v souladu se z. č. 284/2009 Sb., o platebním styku, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn zadávat žalobkyni příkazy k provedení platebních transakcí a částku zaplacenou žalobkyní na základě příkazu žalovaného byl žalovaný následně povinen žalobkyni uhradit společně s cenou za poskytnuté telekomunikační služby v době splatnosti vyúčtování takových služeb, což je zřejmé z obchodních podmínek. Žalovaný tak prostřednictvím svého elektronického komunikačního zařízení provozovaného v síti žalobkyně zadal žalobkyni příkaz k zaplacení za zboží a služby, které čerpal od třetích osob. Ujednání stran posuzoval soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, kterou lze podřadit pod nepojmenované smlouvy podle ust. § 1746 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ) za podmínek stanovených zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve vztahu k poskytovaným elektronickým službám, podle kterých vznikla žalobci povinnost poskytovat tyto služby a žalovanému hradit jejich cenu. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě vyhověl. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ 2 x 100 Kč, v souladu s vyhláškou č. 254/2015 ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.