15 C 126/2020-26 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částky [částka] jakožto náhrady nákladů vzniklých žalobkyni zaplacením toxikologického vyšetření [nemocnice] v neuvedený den v částkách [částka] a [částka] a zaplacení náhrady za dopravu do [typ zařízení] zařízení v částce [částka]. Podle tvrzení žalobkyně řídil žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] [anonymizováno] v [obec], ulici [ulice] na [kilometr] [anonymizováno], osobní motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Při této jízdě byl žalovaný pod vlivem návykové látky, což bylo prokázáno lékařským vyšetřením, provedeným na základě výzvy Policie České republiky, jehož náklady v žalované výši zaplatila v neuvedený den žalobkyně, která v této souvislosti vynaložila i vlastní náklady. S odkazem na § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, (dále jen„ OZNV“) pak žalobkyně hodnotila, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady, které jí vznikly úhradou lékařského vyšetření a dopravou do zdravotnického zařízení k jeho provedení. Žalovaný byl k úhradě žalované částky bezvýsledně písemně vyzván žalobkyní. V této souvislosti žalobkyně právně hodnotila, že její pohledávka se stala splatnou [datum]. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě nevyjádřil, ačkoli tuto povinnost a povinnost důkazní zejména ve směru tvrzení a prokazování opaku, mu ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Na základě žalobkyní předložených písemností dospěl soud ke skutkovým zjištěním, jež odpovídají žalobním tvrzením. Soud přitom vycházel zejména z písemných záznamů jednotlivých příslušníků Policie České republiky (tedy nikoli Policie, jak se snad domnívala žalobkyně), kteří v daných případech vystupovali jako správní orgán (orgán veřejné správy) podle § 21 odst. 1 OZ, výsledkového listu toxikologického vyšetření a faktury společnosti [nemocnice], [IČO], výpisu z účtu žalobkyně, výzev žalobkyně k zaplacení a vyúčtování přepravních nákladů. Podle § 20 odst. 1 písm. a) OZ platí, že osoba, u níž se bylo možné důvodně domnívat, že vykonávala pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky činnosti, při nichž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, je povinna se podrobit orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření. Podle odstavce 4 téhož ustanovení se za účelem stanovení krevních hladin alkoholu nebo jiných návykových látek pomocí specifických toxikologických metod provede toxikologické vyšetření biologického materiálu odebraného v rámci odborného lékařského vyšetření. Podle § 21 odst. 1 téhož zákona přísluší oprávnění vyzvat osobu k takovému vyšetření příslušníku policie. Podle § 22 odst. 2 téhož zákona je poskytovatel zdravotních služeb povinen provést toxikologické vyšetření na žádost osob uvedených v § 21 odst. 1 nebo 2. Ohledně úhrady s tím spojených nákladů podle § 24 odst. 5 téhož zákona platí, že toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný vykoval činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek tím, že řídil motorové vozidlo pod vlivem omamné látky. Ta byla toxikologickým vyšetřením identifikována jako„ kanabinoidy“. Dále je zřejmé, že žalobkyně vyzvala a zajistila na své náklady ve výši žalované částky provedení toxikologické vyšetření, které uhradila. Uvedené vyšetření prokázalo přítomnost omamné látky u žalovaného a proto je žalovaný povinen tyto náklady žalobkyni nahradit. Právo žalobkyně na zaplacení částky [částka] dospělo do nároku výzvou k zaplacení ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Žaloba na zaplacení částky [částka] je tedy důvodná. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, když jej nesplnil ve lhůtě do [datum], stanovené žalobkyní v dopise ze dne [datum], jenž se dostal do sféry dispozice žalovaného (pokusem o doručení poštovním doručovatelem na adrese jeho bydliště) dne [datum], je povinen také podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni od prvního dne prodlení úrok z prodlení, jehož požadovaná výše odpovídá § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud žalobě v plném rozsahu výrokem I. vyhověl. Výrok II. je odůvodněn § 142 odst. 1 OSŘ podle nějž právo na náhradu nákladů řízení přísluší procesně zcela úspěšnému žalobci. V této věci žalobkyně žádné náklady nevyčíslila, neuváděla tedy, že by jí nějaké náklady vznikly, a proto soud nepřiznal právo na tuto náhradu žádnému z účastníků. Výrokem III. soud v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit poplatek za řízení, jehož výše je stanovena položkou 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích), neboť navrhovatelka byla v řízení od poplatku ze zákona osvobozena (§ 11 odst. 2 cit. zákona), soud jejímu návrhu vyhověl a žalovaný nemá proti navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení, ani není též od poplatku osvobozen.