15 C 239/2019-65 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 27. srpna 2019, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 120 tis. Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne [datum] napadla žalovaná nožem dceru žalobce [jméno] [příjmení]. Přitom ji poranila na krku, levě tváři, levém rameni, levé horní končetině a na zádech. Za toto jednání byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uznána vinnou proviněním pokusu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 trestního zákoníku. V důsledku jednání žalované vznikla žalobci s ohledem na jeho úzkou citovou vazbu k poškozené nemateriální újma, představující zásadní obavy o život dcery a spoluprožívání vyrovnávání se s prožitou událostí. V této souvislosti žalobce poukazoval na to, že poškozená je jeho jediným dítětem, představuje pro něj nejsilnější citové pouto a jako otec má k ní zvýšený ochranářský vztah. Žalobce za poškozenou spěchal neprodleně poté, co se dozvěděl o jejím zranění a transportu do [zdravotnické zařízení] [anonymizováno] v [obec] s odhodláním jí jakkoli pomoci. Přitom prožíval nezměrné obavy, pocity bezmoci a zoufalou naději ve zlepšení jejího zdravotního stavu. To v něm zanechalo následky, spočívající v obavách o bezpečí a zdraví dcery, potížích se spánkem a neodbytné nervozitě v situaci, kdy je dcera nekontaktní (byť ze zcela přirozených příčin). Protože se dcera žalobce snaží vyhnout jakémukoli kontaktu s žalovanou, zajišťuje nyní její každodenní dopravu do školského zařízení. Žalobce poukázal také na to, že se dosud jeho dceři, ani jejím rodičům žalovaná za své jednání neomluvila. Dne 15. srpna 2019 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované jistiny jako náhrady za popsanou utrpěnou nemateriální újmu. To však žalovaná neučinila. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že byla již dostatečně postižena trestem (zřejmě odnětí svobody), který vykonávala nepodmíněně do [datum] a že jí samotnou tato skutečnost velmi poznamenala v osobním a rodinném životě. Poukazovala na to, že celá záležitost vznikla v době, kdy byla velmi mladistvá, a bylo to z určité nedospělosti a psychické nevyváženosti. Tuto argumentaci by měl soud vzít v úvahu v rámci moderačního práva. Jako nepravdivé označila tvrzení, že se nesnažila za své jednání omluvit. V průběhu trestního řízení se snažila spojit s poškozenou, alespoň dopisem. Matka poškozené však bránila jakémukoli kontaktu. V současné době tak činit již nemůže, protože v rámci probace má jakýkoli styk či kontakt s poškozenou zakázán. Popsala, že se připravuje na své budoucí povolání studiem na [anonymizováno] a že nemá žádný výdělek. Ohledně žalobce uvedla, že nebyl žádným způsobem natolik celou událostí zasažen, aby jí vnímal jako poškozující na svých právech tak zásadním způsobem, aby mu bylo přiznáno odškodnění. Jeho nárok proto není oprávněný, ani opodstatněný. Žalobce měl již vypovídat ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Přitom neuvedl žádné skutečnosti, které by natolik narušovaly jeho osobní a soukromý život, aby byla žaloba opodstatněná. Z výslechu znalce provedeného v trestním řízení bylo zřejmé, že bolest, kterou poškozená popisovala byla v podstatě subjektivní, těžko ohodnotitelná či měřitelná. Vyzvala proto soud, aby pečlivě zvážil, zda na samém životním počátku zaváže sotva plnoletého člověka k tak vysoké úhradě vůči poškozené, neboť taková částka je pro žalovanou, tak pro její rodinu naprosto likvidační a nepředstavitelná. Navrhovala proto žalobu zamítnout. 3. Z rozsudku [název soudu] jako soudu pro mládež ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], má soud za prokázané, že tímto rozsudkem, ve spojení s výše uvedeným rozsudkem [název soudu] jako soudu pro mládež ze dne [datum], byla žalovaná uznána vinnou pokusem provinění vraždy, kterého se měla dopustit žalobcem popisovaným skutkem. [název soudu] [anonymizováno] zjistil, že při spáchání činu se žalovaná nacházela ve stavu prostého afektu se snížením ovládacích schopností na polovinu. Jednoznačně pak tento soud uzavřel, že žalovaná jednala v úmyslu poškozenou usmrtit, přičemž k tomuto následku nedošlo náhodou spočívající v tom, že žalovaná na krku poškozené nezasáhla průdušnici, tepnu či žílu spojující mozek, přičemž i tak hrozilo poškozené vykrvácení, pokud by ji nebyla včas poskytnuta lékařská péče. Zčásti pak k tomuto důsledku nedošlo v důsledku úspěšné snahy poškozené, která v průběhu útoku přesvědčila žalovanou, aby od dalšího útoku upustila za příslib, že neprozradí, kdo jí zranění způsobil. To však současně nebylo soudem hodnoceno jako účinná lítost ve smyslu § 21 odst. 3 trestního zákoníku. [název soudu] [anonymizováno] nezjistil motiv činu žalované, a to ani znaleckými posudky vypracovanými dětským psychiatrem a dětským psychologem. 4. Z dopisu ze dne 15. srpna 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval prostřednictvím (svého současného procesního) zástupce žalovanou k zaplacení žalované jistiny, jakožto náhrady výše popisované nemateriální újmy, a to do deseti dnů od doručení této výzvy. Převzetí dopisu stvrdila žalovaná téhož dne vlastnoručním podpisem na této listiny. 5. Z výpisu z informačního systému základních registrů soud zjistil, že žalobce je otcem výše uváděné poškozené. Tato skutečnost je ovšem soudu známa z jeho vlastní činnosti, z žalovanou odkazovaného řízení, vedeného před zdejším soudem pod spisovou značkou [spisová značka] o obdobné žalobě matky poškozené podané proti žalované. 6. Ze stejného důvodu jsou soudu známy i další skutečnosti, zjištěné v tomto odkazovaném řízení a zejména procesní vývoj rozhodování o uvedené obdobné žalobě. Protože žalobce nebyl účastníkem odkazovaného řízení, provedl soud formálně na jednání dne 29. listopadu tr. dokazování všemi níže uvedenými rozhodnutími a protokolem z jednání uskutečněného dne [datum] v odkazované věci, kde byl žalobce vyslechnut jako svědek, a to v části, která zaznamenala právě tento výslech. Protože žalobkyně a žalovaná v odkazované věci uplatnily v podstatě stejná skutková tvrzení a žalovaná se procesně bránila stejným způsobem, vycházel soud i v této věci ze skutkových závěrů a jejich právního hodnocení tak, jak je provedly všechny soudy v níže uvedeném rozsahu, pokud dopadaly (a) i na nyní projednávanou věc. 7. Zdejší soud v odkazované věci rozsudkem dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobě vyhověl. Před vyhlášením rozsudku soud z výslechu svědka (nyní v postavení žalobce) zjistil, že se o útoku, zranění dcery a jejím převozu do nemocnice v [obec] dozvěděl dne [datum]. Poté žalobce odjel ihned za dcerou a spolu s její matkou byli oba postiženi šokem poté, co viděli dceru při převozu ze sálu. Následně jezdili oba rodiče dceru do [obec] navštěvovat. Od přelomu zimy a jara 2017 dcera bydlí s žalobcem v [obec], aby se vyhnula potkávání se s příbuznými žalované, když předtím bydlela s matkou ve [obec]. V rozsudku pak soud uzavřel, že ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) byl vázán rozhodnutím jiného soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a tím, kdo jej spáchal. V důsledku popisovaného, trestním soudem postiženého, jednání žalované spočívajícího v jejím útoku na dceru žalobkyně, byla žalobkyni jakožto matce poškozené způsobena újma v podobě duševních útrap souvisejících jednak s reálnými a odůvodněnými obavy o život dcery bezprostředně po útoku dne [datum], stejně jako v souvislosti s následnými obavami jak o fyzické, tak zejména psychické zdraví dcery. Nárok uplatněný žalobkyní byl pak posouzen podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Ohledně kritéria pro určení výše náhrady nemajetkové vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. září 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85/2019, část občanskoprávní a obchodní (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). V nyní projednávané věci nedošlo k úmrtí dcery žalobkyně, nicméně ta byla smrtí zcela bezprostředně ohrožena a k tomuto následku nedošlo jen shodou okolností. Žalobkyni byly způsobeny duševní útrapy spočívající v nejistotě, zda její dcera přežije následky útoku žalované či nikoliv. Tyto obavy sice pominuly po operaci poškozené dne [datum], avšak psychický šok, smutek a žal z celé události u žalobkyně dlouhodobě existoval a dosud existuje, stejně jako reálná obava o další budoucnost dcery spojenou s následky útoku žalované, a to jak po stránce fyzické, tak zejména po stránce psychické. Byť žalovaná tvrdila, že se poškozené nemůže omluvit, soud hodnotil, že jí nic nebránilo v omluvě žalobkyni, což také neučinila. Lze připustit, že skutek, kterého se žalovaná dopustila, znamená pro žalovanou samotnou zcela zásadní psychickou zátěž, avšak to rozhodně nemůže být důvodem pro zproštění její odpovědnosti, ať v rovině trestně, či občanskoprávní. S ohledem na intenzitu duševních útrap