15 C 50/2021-33 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 26. listopadu 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 12. února tr., na zaplacení částek 2 007 Kč a 115 Kč. Částka 2 007 Kč představovala podle žalobkyně jednak nedoplatek pojistného 1 407 Kč, a to v částce 80 Kč za pojistné období od 25. října 2019 do 24. ledna 2020, v částce 1 245 Kč za pojistné období od 25. ledna do 24. dubna 2020 a v částce 82 Kč za období od 25. do 30. dubna 2020 a dále dva upomínací poplatky po 300 Kč za upomínky k placení pojistného ze dne 9. března a 9. června 2020. Částka 115 Kč pak představovala úrok z prodlení z těchto částek za období od 2. května do 26. listopadu 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] [název pojistného produktu] [anonymizováno 10 slov]) o závazku žalobkyně poskytnout žalované v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalované platit žalobkyni pojistné. Předmětem smlouvy mělo být vozidlo zn. [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka]. Pojistné bylo stanoveno za pojistné období ve výši 1 230 Kč splatným čtvrtletně vždy k 25. dni. Podle doplnění žaloby pak bylo pojistné stanoveno předpisem ve výši 1 245 Kč pro pojistné období od 25. ledna do 24. dubna 2020. Žalovaná přes výzvy žalobkyně nezaplatila žalované pojistné, když však současně měla zaplatit dne 25. října 2019 částku 1 230 Kč, která byla započítána na pojistné za období od 25. října 2019 do 24. ledna 2020. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 1. listopadu tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a nikoli o pojištění vozidla samotného, a dále pojištění osob ve vozidle a pojištění skel vozidla, to vše od sjednání smlouvy. Sjednáno bylo pojistné ve výši 1 230 Kč. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno čtvrtletní pojistné období. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, upomínací výlohy, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). 5. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná byla pak povinna hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ. 6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období je tedy důvodný. Toto pojistné ovšem podle smlouvy činilo 1 230 Kč, nikoli žalobkyní později uváděných 1 245 Kč. Předpis žalobkyně, či jiné jednostranné stanovení výše pojistného pochopitelně žalovanou nemůže v soukromoprávních vztazích nijak zavazovat, když žalobkyně v této souvislosti neuváděla žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohlo dospět k jinému právnímu závěru. Pokud tedy žalovaná měla zaplatit 1 230 Kč za pojistné období do 24. ledna 2020, nemohl jí za toto období vzniknou nedoplatek na pojistném. Za dobu od 25. do 30. dubna 2020 pak poměrné pojistné činilo jen 81 Kč, nikoli žalobkyní tvrzených 82 Kč. Součet pojistného za období do 25. ledna do 24. dubna 2020 v částce 1 230 Kč a nedoplatku 81 Kč pak činí právě 1 311 Kč, ohledně nichž bylo žalobě výrokem I. vyhověno. 7. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tedy ohledně částky 75,07 Kč Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 8. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ). Protože soud nezjistil, že by se žalovaná ohledně této částky dostala do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. 9. Stejně tak soud pro neunesení břemene tvrzení výrokem II. zamítl žalobu také v části, týkající se placení poplatků po 300 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaná k placení v tomto směru zavázala. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastnic totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalované další platbu, než kterou byla povinna platit na základě hlavního závazku. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala. Pokud byl nárok na zaplacení částky 600 Kč hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné i zde výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k úročené jistině. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 311 Kč s příslušenstvím a žalovaná byla procesně úspěšná v částce 696 Kč s příslušenstvím. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 007 Kč činila přibližně 65 % a míra procesního úspěchu žalované přibližně 35 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 30 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem žádala nahradit částku 1 489 Kč. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po 100 Kč za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se tedy j