20 C 121/2021-46 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 16. 4. 2021 ve znění podání ze dne 14. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 000 Kč, náhrady nákladů ve výši 250 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením, kapitalizovaných úroků ve výši 14 229,92 Kč a úroku z prodlení z částky 44 549,92 Kč za dobu od 29. 12. 2020 do zaplacení, vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], a žalovanou prostřednictvím webového portálu, provozovaného právním předchůdcem žalobkyně a na základě této smlouvy poskytnutého úvěru v rámci úvěrového rámce, když pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla následně smluvně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci zůstala i přes opakované výzvy soudu pasivní, nařízeného jednání se, ač k tomuto byla řádně předvolána, nezúčastnila. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, zjistil soud po provedeném dokazování ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 28. 8. 2020 prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků, a to na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, poskytl tento žalované úvěr ve formě revolvingového úvěrového rámce v rozsahu 80 000 Kč, který se v rámci čerpané výše žalovaná zavázala splácet spolu s úroky ve výši 11,99 % měsíčně, poplatek za čerpání úvěru byl ujednán v nulové výši, pokud dle tvrzení žalobkyně a výpisu právního předchůdce žalobkyně žalovaná vyčerpala dne 28. 8. 2020 částku 19 500 Kč a dne 31. 8. 2020 částku 10 500 Kč, celkem částku 30 000 Kč a přes opakované výzvy dluží na jistině poskytnutého úvěru právě uvedenou částku, na nákladech spojených s prodlením žalované částku 250 Kč a na úrocích za dobu čerpání částku 14 299,92 Kč, pak ani toto žalovaná nevyvracela. Svoji pohledávku za žalovanou právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, což právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil podáním ze dne 23. 1. 2021. Žalovaná nezpochybňovala ani tvrzení žalobkyně o tom, že na čerpaném úvěru ani následně a dosud ničeho neuhradila. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 23. 1. 2021. 5. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako úvěrujícího a žalované jako úvěrované), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud při jejím hodnocení vycházel rovněž a mimo jiné z převažující rozhodovací praxe Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího, in concreto z rozsudků ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí, ve shodě s tímto a dále může soud konstatovat, že v případě čerpání úvěrového rámce byla žalovaná povinna tento splácet spolu s úroky ve výši 143,88 % ročně, v případě úplného vyčerpání úvěrového rámce jednorázově, měl-li být tento uhrazen do 1 roku, měla dle samotného znění smlouvy žalovaná uhradit částku 128 988,08 Kč, tedy jistinu navýšenou o dalších 61,23 % čerpané jistiny, ostatně roční procentní sazba nákladů úvěru byla samotnou smlouvou explicitně vyčíslena v rozsahu 289,06 %, což byla výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. V rámci provedeného dokazování soud kupř. ze zprávy [právnická osoba], zjistil, že v uvedené době poskytovala spotřebitelské bezúčelové úvěry s RPSN ve výši 9,4 % ročně, revolvingové úvěry (čerpané kreditní kartou) s RPSN 31,3 % ročně, dle sdělení [právnická osoba], tato obdobně činila s RPSN ve výši 8,4 % ročně resp. 23,2 % ročně. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobkyni vyhověl co do nesplacené jistiny s úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 782 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde za situace, kdy se jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky, jež byla zpracována již v procesu jejího postupování žalobkyni, činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 500 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 67 %: 33 %, bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 34 % nákladům řízení. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.