20 C 137/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 28. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 148 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 1. 9. 2020 do 28. 5. 2021 ve výši 487,62 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 29. 5. 2021 do zaplacení, vše z titulu čerpaného a žalovaným nesplaceného úvěru s příslušenstvím a se smluvní pokutou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav, odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že na základě formulářové smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 8. 2020 distančně prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků komunikace na dálku se žalobkyně zavázala na žádost žalovaného poskytnout tomuto úvěr ve výši 8 000 Kč, což učinila poukázáním uvedených prostředků na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet], žalovaný se dle obsahu smlouvy zavázal čerpaný úvěr žalobkyni splatit spolu s poplatkem ve výši 2 988 Kč do 28 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ničeho na svém dluhu neuhradil a dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 8 000 Kč, poplatek ve výši 2 988 Kč a smluvní pokutu za dobu od 1. 9. 2020 do 28. 5. 2021 ve výši 2 160 Kč, kdy žalobkyně tuto nárokovala pouze do poloviny poskytnuté jistiny, pak ani toto žalovaný nevyvracel, stejně tak nezpochybňoval ani výši kapitalizovaných úroků z prodlení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021. 4. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud vychází z toho, že smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek, je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč měl žalovaný primárně uhradit v době 28 dnů jistinu navýšenou o 2 988 Kč, což odpovídá i dle samotného vyčíslení v rámci smlouvy roční procentní sazbě nákladů (RPSN) v rozsahu 1 347 %, tedy ve výši, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému a tím spíše i s ohledem na sjednanou smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného s úhradou poskytnutého úvěru s příslušenstvím hodnotí jako smlouvu ve vztahu k žalovanému jako smlouvu výrazně nevýhodnou, smlouvu proto soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co jako úvěrující sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku, smluvní pokuty či dalšího příslušenství. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše zmíněná upomínka), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou, kde za situace, kdy se jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 200 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupkyni žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %. Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 61 %: 39 %, bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 22 % nákladům žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.